Přeskočit na hlavní obsah

Smrtná zima - recenze


autor: Kate A. Borman
nakladatelství: Host
překladatel: Markéta Polochová
počet stran: 366

V osadě, která je zcela odloučená od okolí, žije mladá dívka, která se liší svým myšlením, svými sny i odvahou. Jenomže, lišit se není dobré. Ve společnosti, která má velmi přísná pravidla je každá odlišnost chápána jako zlo. Jenže Emmeline si nemůže pomoci, nedokáže předstírat. Přes přísný zákaz se vydá do lesa. Má neodbytný pocit, že jí někdo nebo něco volá. Jenomže co najde v pustině, kam nikdo nikdy nechodí, kde mohou číhat různá nebezpečí? Co na její výpravy budou říkat ostatní obyvatele osady.

Autorka, Kate Borman žije v Kanadě.  Moc se mi líbí prohlášení z jejich stránek, kde píše že k jejímu pracovnímu procesu patří pohodlné pantofle, dobrá čokoláda a krásně strašidelné věci. Navíc tvrdí, že jako malá nebyla doma moc užitečná, protože místo práce pořád četla knihy a to jí prý vydrželo dodnes s tím rozdílem, že teď knihy píše.


Na knihu Smrtná zima jsem se moc těšila. Anotace mě zaujala. Tento typ příběhu mám moc ráda.
Osada, která se vlivem okolností dostala do izolace od okolního světa, kdy nevíme jak a jesli na světě ještě žijí jiní lidé. Obyvatelé se snaží přežít v drsných podmínkách a tak si vytvoří přísné zákony, nad kterými dlí privilegovanější část obyvatel.

"Tam venku cítím mrtvé vznášející se ve větvích. Ztracení šustí listím stromů, brání průchodu paprsků a šeptají mi do ucha. Své špinavé prsty obepínají kolem mého hrdla, škubou mi vlasy a uvolňují prameny, aby mě mohly letmým dotekem lechtat po tváři. 
Nebo že by to byl jenom vítr?
Nechci se tu moc zdržovat.
Strčím poslední kořen batolky virginské do vaku a pospíchám pryč. Zvednu se zpod svídových keřů, kde jsem kořeny vyrývala, a zmrzačená noha mi podklouzne na uvolněné hroudě hlíny. Ostrá bolest mi okamžitě projede celou nohou až nahoru k boku. "

Hlavní hrdinka je patnáctiletá dívka, která má svou hlavu. Emmeline je chytrá a přemýšlivá. Většina obyvatel osady bere informace, které jim předloží radní, jako hotovou věc, aniž by o ní pochybovali. Emmeline je jiná, má pochybnosti, chce vědět víc, poznat víc. Navíc má sny, které se jí snaží něco sdělit.


Život v osadě je jednotvárný, jeho jediným smyslem je přežít. Obyvatelé se bojí svého okolí v kterém číhá mnoho nebezpečí. Každý, kdo se pokusil opustit osadu, se už nevrátil.

Emmeline se mi moc líbila. Její odvaha s jakou se rozhodla vydat do neznáma a poslouchat své sny. Vše co podnikla mělo svojí logiku, i když se moc bála, šla do všeho naplno.

Musím přiznat, že děj knihy je tak napínavý, že jsem ji přečetla takřka na jeden zátah, Chtěla jsem se dozvědět jak to skončí, co najde Em v lese, chtěla jsem odhalit všechna tajemství. Bohužel, protože se jedná o první díl, plno otazníků zůstalo nezodpovězeno.

Styl psaní autorky mě nadchnul. Jediné, co bych ji vyčetla je zapojení francouzštiny do textu. Čtenář bez základů tohoto jazyka to bude mít složitější s porozuměním dialogů. Buď bych francouzštinu přímo vyloučila, nebo bych aspoň v textu naznačila překlad, aby bylo vše jasné. Jinak si myslím, že tato kniha si určitě najde své obdivovatele.

Plno věcí bylo jen jemně naznačeno a dořešení se dočkáme nejspíše až v dalších dílech série. Jsem moc zvědavá.

Za knihu k recenzi děkuji Palmknihy
Knihu si můžete pořídit ZDE
Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak si žiju - narozeniny

Já nevím jek to máte vy, ale když jsou v rodině narozeniny, nezavládne poklidná a slavnostní nálada, ale spíš shon a zmatek. A přesně tak to dnes vypadá u nás. Moje milovaná a jediná dcera slaví dnes své narozeniny. Oficiálně je máš až za dva dny, ale aby mohla přijít na oslavu její nejlepší kamarádka, museli jsme termín trošku opravit. 


Co to znamená pro maminku? Vymyslet občerstvení, nakoupit - (to byl docela problém bez auta, tahala jsem tři velikánské tašky v pátek z práce a ještě jednu obří dnes ráno, prostě ze mě bude Rambo a svaly se mi nevejdou pod tričko), taky se musí uklidit a Klárka usoudila že i vyzdobit. Bohužel na výzdobu si vzpomněla až v pátek v osm hodin večer, když jsem přišla z práce, a to už jsem odmítla. Mohla si výzdobu vyrobit sama, ale to se jí už moc nechtělo. 
Ráno jsem vstávala jako první. Přestože je sobota byla jsem vzhůru už v šest. Hrůza. Musela jsem stihnout upéct dva dorty. Původně měl být dort jen jeden, ale mělo přijít pět holek a ještě aby jsme měl…

Soutěž

A mám tu slibovanou soutěž.

Díky mé spolupráci se spisovatelkou Petrou Nachtmanovou, jsem získala dvě knihy pro své čtenáře. Jedná se o knihy Hodinová manželka Eva a Svůdkyně s modrým nebem nad hlavou. Obě knihy jsou s věnováním přímo od autorky.






Mohou tedy vyhrát dva mí pravidelní čtenáři. A jaké jsou podmínky pro výhru? 
1) Sledovat můj blog.  2) Napsat do komentářů svojí emailovou adresu, na kterou vás mohu kontaktovat v případě výhry. 3) Můžete mi dát odkaz na svůj blog, abych se mohla podívat a třeba inspirovat. :-) 4) Odpovědět na otázku : Dáváte přednost českým nebo zahraničním spisovatelům a proč.  5) Budu ráda, pokud napíšete svého oblíbeného českého spisovatele - pro inspiraci.  6) Napište, které knize byste dali přednost. 
Soutěž vyhodnotím 15.10.2016

Padesát minut -recenze

Napsal: Robert M. Lindner Počet stran: 288 Nakladatelství: Portál
Knihy nakladatelství Portál mám moc ráda, mají zvláštní náboj. Proto jsem s radostí sáhla po nové knize a pustila se do ní. 
Robert Lindner byl známý psychoterapeut a psychoanalytik. Napsal knihu, ve které se nám snaží přiblížit svou práci. Představí nám pět svých případů, které ho něčím zaujaly. Nejen, že zjistíme něco o osobnostech, které vyšetřuje, podíváme se na jejich minulost, která je většinou příčinou jejich problémů. Zjistíme, jak důležitá je v jeho práci intuice, kdy se musí terapeut, často během okamžiku, rozhodnout jak se zachovat, aby pomohl svému pacientovi. Provede nás cestami svých úvah, vysvětlí nám svůj výběr terapie. Nebojí se odhalit i pochybnosti a nejistotu, které ho občas přepadají. Vždy je pro něj na prvním  místě pacient a jeho dobro. 
Vzhledem k těmto predisponujícím a přitěžujícím faktorům nepovažuji za nijak zvlášť překvapivé, že moje účast na Kirkově psychóze poněkud narušila onu duševní rov…