Přeskočit na hlavní obsah

Případ kněze z Bojné - recenze


napsal:  Stanislav Češka
nakladatelství : MOBA (Moravská bastei)
počet stran: 280

Kniha nás vede zpět historií a to do doby roku 871. Země je z velké části obsazená Franky. V této nelehké době, plné zrady a násilí se pouští kníže Slavomír do pátrání po vrazích Kosory, pána z Bojné. Z počátku se zdá, že se jedná o jednotlivou vraždu, ale po Slavomírově příjezdu vražd přibývá a případ se značně zamotává. Poradí si tentokrát kníže s dopadením vrahů? 

Autor, Stanislav Češka, není profesí historik. V jeho případě se jedná o velkou lásku k dějinám a zejména dějinám naších zemí. Proto se rozhodl napsat sérii historických detektivek. Případ kněze z Bojné je šestá kniha v sérii o vyšetřování knížete Slavomíra.

Slavomír vzpomíná na svoje mladší léta, na obtížné období Svatoplukovy zrady Ratislava a bojů s Franky. Připomíná si jak to tenkrát bylo a jak s pomocí svého přítele Erika vyšetřoval úkladnou vraždu Kosory. Jde o vyprávění starého muže, který si připomíná pohnuté dějiny naší země. 

"A co bys řekl způsobů boje těch dvou útočníků,byli zkušení, nebo jen obyčejní násilníci?" Připomněl Erik Slavomírovu otázku. 
"Vypadali spíš jako nějací otrapové," váhavě poznamenal Kosora.
"Nedej na to, jak ti dva vypadali," rázně prohlásil Erik "to, že měli tuctové hrubé lněné haleny, nemusí být vůbec důležité. Stejně jako to, že oba měli pouze obyčejné úzké opasky z ne příliš kvalitní kůže a neměli žádné meče. Na svůj čin se jistě připravovali předem. Na to, aby vás přepadli a ve chvilce překvapení zabili tvého otce, byla jejich výzbroj naprosto dostatečná."
" Vy dva jste nejspíš také neměli meče, když jste šli na lov divokého kance," spíše poznamenal, než se dotázal Slavomír. 
Kosora přikývl a potom dodal. " Vlastně neměli. To máš pravdu. Já měl luk a šípy a oba jsme měli oštěpy, lovecké nože a sekyry s kratšími topůrky."

Po přečtení prvních třiceti stran jsem byla trochu zklamaná. Ne, že bych měla velké očekávání, ale příběh byl rozvláčný a nečetl se mi moc dobře. Přesto jsem vytrvala a rozhodla se, že knihu dočtu. Musím říct, že jsem udělala dobře. Jakmile Slavomír a jeho přítel dorazili do Bojné, děj se stal napínavější a čtení mě začínalo bavit. 

Co mě zarazilo, velmi zvláštní rozdělení kapitol. Většinou nebyla kapitola delší než dvě stránky a kolikrát byla rozdělená třeba uprostřed rozhovoru. Nenašla jsem v tom žádnou velkou logiku. Jediné, co bych možná viděla jako pozitivum tohoto rozdělení, že jste měli pocit, že kniha se čte rychle. Po pár minutách další kapitola. Já bych to takto rozhodně nedělila. 

Příběh byl celkem napínavý. Zpočátku se zdálo, že se jedná o vražednou intriku, některého z nepřátel starého Kosory, později k této vraždě přibývali další, které jakoby nesouviseli. Najít řešení a souvislosti bylo na Slavomírovi. Postavy byli jen letmě naznačené, kromě Slavomíra, který byl popisován jako téměř svatý muž. Neměl sebemenší chybičku. Byl spravedlivý, chytrý, choval se vhodně i k poddaným, všichni si ho vážili, netoužil po slávě a bohatství... Možná bych mu přidala alespoň jednu slabůstku, aby byl více věrohodný a čtenář se sním mohl více ztotožnit.

Styl psaní byl příjemný. Žádné velké napětí, děj plynul v klidném tempu, ale zároveň byl zajímavý. Člověk chtěl zjistit jak to dopadne. Možná mi vadilo časté opakování některých slov. Třeba i třikrát ve dvou větách. Najít nějaké synonimum, přece není až tak těžké. Spíš bych to přičetla nepozornosti, než čemukoli jinému. 

Knihu určitě doporučuji všem milovníkům naší historie.

Za knihu k recenzi děkuji nakladatelství MOBA
Knihu si můžete zakoupit ZDE


Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak si žiju - narozeniny

Já nevím jek to máte vy, ale když jsou v rodině narozeniny, nezavládne poklidná a slavnostní nálada, ale spíš shon a zmatek. A přesně tak to dnes vypadá u nás. Moje milovaná a jediná dcera slaví dnes své narozeniny. Oficiálně je máš až za dva dny, ale aby mohla přijít na oslavu její nejlepší kamarádka, museli jsme termín trošku opravit. 


Co to znamená pro maminku? Vymyslet občerstvení, nakoupit - (to byl docela problém bez auta, tahala jsem tři velikánské tašky v pátek z práce a ještě jednu obří dnes ráno, prostě ze mě bude Rambo a svaly se mi nevejdou pod tričko), taky se musí uklidit a Klárka usoudila že i vyzdobit. Bohužel na výzdobu si vzpomněla až v pátek v osm hodin večer, když jsem přišla z práce, a to už jsem odmítla. Mohla si výzdobu vyrobit sama, ale to se jí už moc nechtělo. 
Ráno jsem vstávala jako první. Přestože je sobota byla jsem vzhůru už v šest. Hrůza. Musela jsem stihnout upéct dva dorty. Původně měl být dort jen jeden, ale mělo přijít pět holek a ještě aby jsme měl…

Soutěž

A mám tu slibovanou soutěž.

Díky mé spolupráci se spisovatelkou Petrou Nachtmanovou, jsem získala dvě knihy pro své čtenáře. Jedná se o knihy Hodinová manželka Eva a Svůdkyně s modrým nebem nad hlavou. Obě knihy jsou s věnováním přímo od autorky.






Mohou tedy vyhrát dva mí pravidelní čtenáři. A jaké jsou podmínky pro výhru? 
1) Sledovat můj blog.  2) Napsat do komentářů svojí emailovou adresu, na kterou vás mohu kontaktovat v případě výhry. 3) Můžete mi dát odkaz na svůj blog, abych se mohla podívat a třeba inspirovat. :-) 4) Odpovědět na otázku : Dáváte přednost českým nebo zahraničním spisovatelům a proč.  5) Budu ráda, pokud napíšete svého oblíbeného českého spisovatele - pro inspiraci.  6) Napište, které knize byste dali přednost. 
Soutěž vyhodnotím 15.10.2016

Padesát minut -recenze

Napsal: Robert M. Lindner Počet stran: 288 Nakladatelství: Portál
Knihy nakladatelství Portál mám moc ráda, mají zvláštní náboj. Proto jsem s radostí sáhla po nové knize a pustila se do ní. 
Robert Lindner byl známý psychoterapeut a psychoanalytik. Napsal knihu, ve které se nám snaží přiblížit svou práci. Představí nám pět svých případů, které ho něčím zaujaly. Nejen, že zjistíme něco o osobnostech, které vyšetřuje, podíváme se na jejich minulost, která je většinou příčinou jejich problémů. Zjistíme, jak důležitá je v jeho práci intuice, kdy se musí terapeut, často během okamžiku, rozhodnout jak se zachovat, aby pomohl svému pacientovi. Provede nás cestami svých úvah, vysvětlí nám svůj výběr terapie. Nebojí se odhalit i pochybnosti a nejistotu, které ho občas přepadají. Vždy je pro něj na prvním  místě pacient a jeho dobro. 
Vzhledem k těmto predisponujícím a přitěžujícím faktorům nepovažuji za nijak zvlášť překvapivé, že moje účast na Kirkově psychóze poněkud narušila onu duševní rov…