Život bez otce - s diagnózou deperzonalizace

Život bez otce - s diagnozou depersonalizace


autorka: Martina Coleová
počet stran: 220
nakladatelství: Tigris

Kniha mě zaujala anotací. Dostává se Vám do rukou kniha, kterou jistě ocení studenti psychologie a možná i odborníci, kteří by rádi viděli pohled očima obyčejného člověka na život s touto poruchou. Kniha popisuje mé dětství a celý můj dosavadní život. Vykresluje dopad chybějící rodiny a životní cestu s onemocněním duše.

Jde o autobiografii dívky s psychickou poruchou depersonalizace. Popisuje nám své nelehké dětství, plné násilí ze strany otce a nezájmu ze strany matky. Po smrti otce, kterého milovala, se dívka uchyluje k babičce. Ta se ji snaží nahradit matku. Hledá lásku u mužů. Snaží se najít někoho, kdo jí bude milovat a zajistí ji život jaký si vždy přála a splní jí její sny. Nedaří se jí to a to jí vrací do bludného kruhu závislostí. Závislost na drogách, alkoholu, lécích, mužích. Všechny její závislosti se prolínají. Její život je plný zvratů . 


Matkou jsem občas pohrdala. Když mluvila o tom, že bez táty nic nemáme a nelze odejít. Připadala mi neschopná a bezbranná. Nedospělá. Necítila jsem od ní nikdy žádnou ochranu.


Život není lehký. Hlavní hrdinka knihy ho měla daleko komplikovanější, než je běžné. Její otec byl násilník, který neshody s ženou řešil bitím. Vůbec mu nevadilo, že jsou přítomné i jeho dvě dcery. Nedokázal se ovládnout. Matka, z obavy o hmotné zajištění sebe a svých dcer, nedokázala otce opustit. To všechno se podepsalo na psychice naší hrdinky. Milovala otce i přes jeho násilnické chování a pohrdala matkou. Většinu viny viděla na straně matky a dávala to najevo. 
Když otec umřel, matka se osvobodila. Lásku dávala mladičké dívce babička, ale to jí nestačilo a tak ji hledala v náručí mužů. Hledala otce a tak byla ráda, pokud se o ni přítel postaral. 

Její psychická porucha ji provázela celým životem. Nikdy nebyla zcela spokojení s tím kdo je a jak vypadá. Pořád se snažila na sobě něco změnit, žít život jaký si jako malá vysnila. Vždy se snažila najít opravdovou lásku a protože se jí to nedařilo u lidí, svou lásku věnovala zvířatům.

Čistou a upřímnou lásku jsem viděla jen u zvířat. bezpodmínečná láska psa ke člověku, byla jako sklo z křišťálu. Žádné ubližování, nebyl-li pes týrán či se na něm někdo nedopouštěl jiného zla nebo ho k útokům přímo necvičil. Nad filmem, kde pes umíral steskem po pánovi, jsem probrečela hodiny. Smrt člověka mi byla naprosto lhostejná ve filmu, ale i v životě.

Není pochyb, autorka měla velmi rozporuplný a zajímavý život. Prožila si toho hodně. Příběh jako takový je velmi zajímavý. Je popisován úspěch, kdy byla finančně zajištěná, podnikání ji šlo, i pád na úplné dno, alkohol, drogy, promiskuita. 
Po celou dobu čtení, jsem se nemohla do postavy vcítit. Nevím jestli to bylo její psychickou poruchou, nebo nepochopením. Chvílemi mi byla až nesympatická. Vina za vše, co se jí stalo byla svalována na ty druhé. Matka mohla za to, že ji (matku) otec bil, přítel mohl za to, že začala hrát automaty, že začala pracovat jako prostitutka.... Zdálo se mi, že se vždy snaží najít pro sebe tu nejjednodušší cestu.
Hlavní hrdinka je velmi otevřená. Popisuje všechny své myšlenky, stavy. Nebála se svěřit se i s pocity, které bychom si většinou nechali jen pro sebe. Otevřeně popisuje svůj vztah k matce, otci, svým partnerům. Svěřuje se nám i s věcmi, na které není nijak pyšná.
Styl psaní mi moc nesedl. Používání některých slov - slovních spojení v textu mi vadil. Autorka užívala výrazů jako dle, již, neb, jelikož velice zvláštně.  Většinou si časem při čtení zvyknu, a děj mě pohltí, tentokrát to ale vůbec nešlo. Knihu jsem dočetla, nejsem typ, který knihy odkládá nedočtené. Vím, že napsat příběh, je dost těžké a tak jediné jak se autorovi za to odvděčit je knihu dočíst a udělat si na ní názor.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství KKnihy.cz

Knihu si můžete koupit zde
2 komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak si žiju - narozeniny

Oldřich z Chlumu román a skutečnost

Kluk na větvi