Jak si žiju 3

Tak konečně pátek.

Den začal jako vždy v šest ráno. Vstávat, obléknout se a hurá na autobus. Jenomže, to co považuji za samozřejmé - autobus přijede - nemusí být tak zřejmé.

 Stála jsem na zastávce a četla si knihu. Zabraná do děje, nevšímala jsem si okolí, dokud těsně přede mnou nezastavilo auto. To mě trochu probralo. Naštěstí bydlím na vesnici a tak mě lidé znají jako knihomolku. Když zjistili, že autobus nepojede, dohodli se, že pojedou hromadně autem. Když jsem na všeobecný rozruch nereagovala, mávli nade mnou rukou a teprve když předjeli s autem, zastavili se pro mě. Tímto moc děkuji sousedům, že mě nenechali na zastávce, asi bych tam stála ještě dlouho, než bych si všimla, že něco není v pořádku. 


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kouzelné tenisky mého kamaráda Percyho

Oldřich z Chlumu román a skutečnost

Kluk na větvi