Přeskočit na hlavní obsah

Zápisník - Káva a já

Jako studentka na koleji jsem se naučila pít kávu. Je to jedná z mých tří závislostí. Ne, není to největší závislost. Jsou dny, kdy si nedám ani jedno kafe a pak jsou dny kdy jich zvládnu klidně i pět za den. Mám ráda, když je u kávy pohoda. Sednu si a můžu chvilku odpočívat, číst, přemýšlet. Jde o to uvolnění a antistresové chvilky u kávy. 


Zkouším různé druhy kávy. Pro mě nejsnadnější je NESCAFÉ DOLCE GUSTO, které jsem dostala od přítele. Přípravu zvládne i moje dcera a tak ji k tomu často zneužívám. Před půl rokem jsem si koupila French press a do něj speciální kávy. Na přípravě není nic složitého, a výsledek je úžasný. Je pravda, že hodně záleží na druhu kávy. Instantní kávu si moc nedělám , jen někdy v práci, když už to nutně potřebuji. 


Moc ráda zajdu do kavárny. Je pravda, že káva tam není vždy úplně stoprocentní, ale uklidňuje mě to prostředí. Kdybych mohla, klidně bych si na kávičku do kavárny zašla každý den. Udělala bych si z toho denní rituál a na půl hodinky úplně vypla. Nic bych neřešila, jen bych odpočívala. Možná bych si četla, nebo bych psala. Rozchodně chápu spisovatele, kteří chodí psát do kavárny. Najít si tu správnou a denně tam strávit pár hodin a tvořit. Doma je tolik rušivých podnětů. Já nejsem žádný spisovatel, v mém podání by se jednalo o seminární práce a přednášky do mých hodin. Když to dělám doma, každou chvíli mi hlavou probleskne co je ještě potřeba udělat a co jsem nestihla, zkoušela jsem pracovat v kanceláři v práci. Bohužel v mojí kanceláři je taková zima. jsem navlečená, ještě mám přes sebe přehozenou vlněnou šálu, ale nevydržím to dlouho. Mám tam sice klid, ale nejde mi to tam. Jako bych měla nějaký blok.   






Taky miluji čaj. Mám ráda bylinkový, na záhonku mi roste máta i meduňka, kupuji sypané čaje, ale i ty klasické sáčkové. Vypijeme ho s přítelem velké množství. Jenže s čajem nemám ten pocit vyjimečnosti a nenavozuje mi pocit pohody. 

Jak to máte vy, pijete raději čaj, nebo kafe? 



Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak si žiju - narozeniny

Já nevím jek to máte vy, ale když jsou v rodině narozeniny, nezavládne poklidná a slavnostní nálada, ale spíš shon a zmatek. A přesně tak to dnes vypadá u nás. Moje milovaná a jediná dcera slaví dnes své narozeniny. Oficiálně je máš až za dva dny, ale aby mohla přijít na oslavu její nejlepší kamarádka, museli jsme termín trošku opravit. 


Co to znamená pro maminku? Vymyslet občerstvení, nakoupit - (to byl docela problém bez auta, tahala jsem tři velikánské tašky v pátek z práce a ještě jednu obří dnes ráno, prostě ze mě bude Rambo a svaly se mi nevejdou pod tričko), taky se musí uklidit a Klárka usoudila že i vyzdobit. Bohužel na výzdobu si vzpomněla až v pátek v osm hodin večer, když jsem přišla z práce, a to už jsem odmítla. Mohla si výzdobu vyrobit sama, ale to se jí už moc nechtělo. 
Ráno jsem vstávala jako první. Přestože je sobota byla jsem vzhůru už v šest. Hrůza. Musela jsem stihnout upéct dva dorty. Původně měl být dort jen jeden, ale mělo přijít pět holek a ještě aby jsme měl…

Soutěž

A mám tu slibovanou soutěž.

Díky mé spolupráci se spisovatelkou Petrou Nachtmanovou, jsem získala dvě knihy pro své čtenáře. Jedná se o knihy Hodinová manželka Eva a Svůdkyně s modrým nebem nad hlavou. Obě knihy jsou s věnováním přímo od autorky.






Mohou tedy vyhrát dva mí pravidelní čtenáři. A jaké jsou podmínky pro výhru? 
1) Sledovat můj blog.  2) Napsat do komentářů svojí emailovou adresu, na kterou vás mohu kontaktovat v případě výhry. 3) Můžete mi dát odkaz na svůj blog, abych se mohla podívat a třeba inspirovat. :-) 4) Odpovědět na otázku : Dáváte přednost českým nebo zahraničním spisovatelům a proč.  5) Budu ráda, pokud napíšete svého oblíbeného českého spisovatele - pro inspiraci.  6) Napište, které knize byste dali přednost. 
Soutěž vyhodnotím 15.10.2016

Padesát minut -recenze

Napsal: Robert M. Lindner Počet stran: 288 Nakladatelství: Portál
Knihy nakladatelství Portál mám moc ráda, mají zvláštní náboj. Proto jsem s radostí sáhla po nové knize a pustila se do ní. 
Robert Lindner byl známý psychoterapeut a psychoanalytik. Napsal knihu, ve které se nám snaží přiblížit svou práci. Představí nám pět svých případů, které ho něčím zaujaly. Nejen, že zjistíme něco o osobnostech, které vyšetřuje, podíváme se na jejich minulost, která je většinou příčinou jejich problémů. Zjistíme, jak důležitá je v jeho práci intuice, kdy se musí terapeut, často během okamžiku, rozhodnout jak se zachovat, aby pomohl svému pacientovi. Provede nás cestami svých úvah, vysvětlí nám svůj výběr terapie. Nebojí se odhalit i pochybnosti a nejistotu, které ho občas přepadají. Vždy je pro něj na prvním  místě pacient a jeho dobro. 
Vzhledem k těmto predisponujícím a přitěžujícím faktorům nepovažuji za nijak zvlášť překvapivé, že moje účast na Kirkově psychóze poněkud narušila onu duševní rov…