Přeskočit na hlavní obsah

Práce, škola , blázinec

Poslední dobou se na mě všechno valí a to ze všech stran. Je toho opravdu moc. Myslela jsem si jak jsem šikovná a jak všechno lehce zvládnu a vše dokonale zorganizuji. Bohužel se potvrzuje, že vše co se nemá stát se stane a to navíc v tu nejméně vhodnou dobu.



V práci to ještě jde. Když mě žáci moc zlobí - a to už musí být - tak dostanou písemku navíc. Pokud nezabere udělení dvou až tří špatných známek dojde na zkoušení u tabule.Většinou tato metoda velmi dobře zabírá. Zatím naštěstí nejsem ve stádiu Zdeňka Svěráka z Vratných láhví a houbu jsem na žáka ještě nevyždímala. Je pravda, že chuť po někom něco hodit mám pořád, ale jsme lidé civilizovaní a vše řešíme v klidu a domluvou. :-)

Dneska jsem  dala jednoduchý test z probírané látky a výsledek: ani jedna jednička, ani jedna dvojka , tří trojky a jinak samé čtyřky a to jsem zavřela obě oči aby nebyla pětka.

Trošku horší je to na kroužcích, které vedu na ZŠ. Děti jsou zde mladší, nadšené z poksů které provádíme a chtějí všechno hned a co nejvíc. Nedokáží pochopit, že je jich ve třídě 12 a každému z nich se musím věnovat. Poslední dvě hodiny jsem si s sebou vzala dceru, jako asistentku a hned to bylo lepší.



O další stupínek horší je to doma. Co si budeme povídat, při mém zaměstnání, dvou školách na které se snažím docházet, navíc blog, píšu články a recenze, domácnost šla trošku stranou. Zanedbávám úklid, vaření, zahrádku a nakonec i svoje milovaná zvířátka. Dávám si předsevzetí, že to napravím, při nejbližší příležitosti, ale většinou jsem tak zbitá, že usínám kolem desáté a ani si v posteli nečtu.

Včera jsme přišly s dcerou z kroužku v šest večer a ona se mě zeptala, kde že máme ty pivoňky z předzahrádky, že nám je asi někdo otrhal. Já jsem ji začala vysvětlovat, že jako každý rok jsem je před zimou ostřihala, aby nám na jaře krásně narostli. Ona se na mě podívala s úžasem - Ty jsi něco dělala na zahrádce? A kdy?
Je to hrozné, ale moje dcera si o mě myslí, že jenom sedím u počítače a jinak nic nedělám.

Takže, abych to uvedla na pravou míru. Přes týden moc nevařím, když tak udělám větší množství a máme to na dva dny. Moji milí se musí nejméně třikrát týdně spokojit se studenou večeří. Peču jen o víkendu a to ještě ne vždy. Uklízím taky hlavně o víkendu. Přes týden se snažím jen udržovat množství chlupů z naších miláčků v domě v přijatelných mezích.


Nejhorší je to ve škole. Chodím na pedagogiku. Tady to ještě celkem jde. Nejsem v ničem pozadu, mám vybrané i téma závěrečné práce a začínám sbírat materiály na první seminárku, kterou chci mít hotovou do konce listopadu.

Úplně nejhorší je moje magisterské studium. Tady mám plno překážek. Většina přednášek je v dobu, kdy se na ně prostě nedostanu i kdybych se rozkrájela. Začínají předtermíny, již tento měsíc mám první zkoušku z metalurgie ocelí a litin. Mám už vypracované otázky, ale ještě jsem si je nestihla ani pomalovat zvýrazňovačem.
o
Mám zde celkem sedm předmětů za první semestr a u některých předmětů nemám ani vybrané zadání na seminární práce. Nevím kdy a jaké podmínky jsou předepsané ke zkoušce. Prostě katastrofa. Někdy se v noci budím a přemýšlím, jak já tu školu zvládnu.

Naštěstí zítra absolvuji tu dlouhatánskou cestu a zajedu se podívat do školy a promluvit si s profesory a vyřešit co nejvíce problémů spojených se studiem. Snad to všechno zvládnu.

Pokud to dobře dopadne, slibuji, že mým drahouškům upeču o víkendu něco moc, moc dobrého a tentokrát s lepkem, aby jim to i chutnalo. 





Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak si žiju - narozeniny

Já nevím jek to máte vy, ale když jsou v rodině narozeniny, nezavládne poklidná a slavnostní nálada, ale spíš shon a zmatek. A přesně tak to dnes vypadá u nás. Moje milovaná a jediná dcera slaví dnes své narozeniny. Oficiálně je máš až za dva dny, ale aby mohla přijít na oslavu její nejlepší kamarádka, museli jsme termín trošku opravit. 


Co to znamená pro maminku? Vymyslet občerstvení, nakoupit - (to byl docela problém bez auta, tahala jsem tři velikánské tašky v pátek z práce a ještě jednu obří dnes ráno, prostě ze mě bude Rambo a svaly se mi nevejdou pod tričko), taky se musí uklidit a Klárka usoudila že i vyzdobit. Bohužel na výzdobu si vzpomněla až v pátek v osm hodin večer, když jsem přišla z práce, a to už jsem odmítla. Mohla si výzdobu vyrobit sama, ale to se jí už moc nechtělo. 
Ráno jsem vstávala jako první. Přestože je sobota byla jsem vzhůru už v šest. Hrůza. Musela jsem stihnout upéct dva dorty. Původně měl být dort jen jeden, ale mělo přijít pět holek a ještě aby jsme měl…

Soutěž

A mám tu slibovanou soutěž.

Díky mé spolupráci se spisovatelkou Petrou Nachtmanovou, jsem získala dvě knihy pro své čtenáře. Jedná se o knihy Hodinová manželka Eva a Svůdkyně s modrým nebem nad hlavou. Obě knihy jsou s věnováním přímo od autorky.






Mohou tedy vyhrát dva mí pravidelní čtenáři. A jaké jsou podmínky pro výhru? 
1) Sledovat můj blog.  2) Napsat do komentářů svojí emailovou adresu, na kterou vás mohu kontaktovat v případě výhry. 3) Můžete mi dát odkaz na svůj blog, abych se mohla podívat a třeba inspirovat. :-) 4) Odpovědět na otázku : Dáváte přednost českým nebo zahraničním spisovatelům a proč.  5) Budu ráda, pokud napíšete svého oblíbeného českého spisovatele - pro inspiraci.  6) Napište, které knize byste dali přednost. 
Soutěž vyhodnotím 15.10.2016

Padesát minut -recenze

Napsal: Robert M. Lindner Počet stran: 288 Nakladatelství: Portál
Knihy nakladatelství Portál mám moc ráda, mají zvláštní náboj. Proto jsem s radostí sáhla po nové knize a pustila se do ní. 
Robert Lindner byl známý psychoterapeut a psychoanalytik. Napsal knihu, ve které se nám snaží přiblížit svou práci. Představí nám pět svých případů, které ho něčím zaujaly. Nejen, že zjistíme něco o osobnostech, které vyšetřuje, podíváme se na jejich minulost, která je většinou příčinou jejich problémů. Zjistíme, jak důležitá je v jeho práci intuice, kdy se musí terapeut, často během okamžiku, rozhodnout jak se zachovat, aby pomohl svému pacientovi. Provede nás cestami svých úvah, vysvětlí nám svůj výběr terapie. Nebojí se odhalit i pochybnosti a nejistotu, které ho občas přepadají. Vždy je pro něj na prvním  místě pacient a jeho dobro. 
Vzhledem k těmto predisponujícím a přitěžujícím faktorům nepovažuji za nijak zvlášť překvapivé, že moje účast na Kirkově psychóze poněkud narušila onu duševní rov…