Práce, škola , blázinec

Poslední dobou se na mě všechno valí a to ze všech stran. Je toho opravdu moc. Myslela jsem si jak jsem šikovná a jak všechno lehce zvládnu a vše dokonale zorganizuji. Bohužel se potvrzuje, že vše co se nemá stát se stane a to navíc v tu nejméně vhodnou dobu.



V práci to ještě jde. Když mě žáci moc zlobí - a to už musí být - tak dostanou písemku navíc. Pokud nezabere udělení dvou až tří špatných známek dojde na zkoušení u tabule.Většinou tato metoda velmi dobře zabírá. Zatím naštěstí nejsem ve stádiu Zdeňka Svěráka z Vratných láhví a houbu jsem na žáka ještě nevyždímala. Je pravda, že chuť po někom něco hodit mám pořád, ale jsme lidé civilizovaní a vše řešíme v klidu a domluvou. :-)

Dneska jsem  dala jednoduchý test z probírané látky a výsledek: ani jedna jednička, ani jedna dvojka , tří trojky a jinak samé čtyřky a to jsem zavřela obě oči aby nebyla pětka.

Trošku horší je to na kroužcích, které vedu na ZŠ. Děti jsou zde mladší, nadšené z poksů které provádíme a chtějí všechno hned a co nejvíc. Nedokáží pochopit, že je jich ve třídě 12 a každému z nich se musím věnovat. Poslední dvě hodiny jsem si s sebou vzala dceru, jako asistentku a hned to bylo lepší.



O další stupínek horší je to doma. Co si budeme povídat, při mém zaměstnání, dvou školách na které se snažím docházet, navíc blog, píšu články a recenze, domácnost šla trošku stranou. Zanedbávám úklid, vaření, zahrádku a nakonec i svoje milovaná zvířátka. Dávám si předsevzetí, že to napravím, při nejbližší příležitosti, ale většinou jsem tak zbitá, že usínám kolem desáté a ani si v posteli nečtu.

Včera jsme přišly s dcerou z kroužku v šest večer a ona se mě zeptala, kde že máme ty pivoňky z předzahrádky, že nám je asi někdo otrhal. Já jsem ji začala vysvětlovat, že jako každý rok jsem je před zimou ostřihala, aby nám na jaře krásně narostli. Ona se na mě podívala s úžasem - Ty jsi něco dělala na zahrádce? A kdy?
Je to hrozné, ale moje dcera si o mě myslí, že jenom sedím u počítače a jinak nic nedělám.

Takže, abych to uvedla na pravou míru. Přes týden moc nevařím, když tak udělám větší množství a máme to na dva dny. Moji milí se musí nejméně třikrát týdně spokojit se studenou večeří. Peču jen o víkendu a to ještě ne vždy. Uklízím taky hlavně o víkendu. Přes týden se snažím jen udržovat množství chlupů z naších miláčků v domě v přijatelných mezích.


Nejhorší je to ve škole. Chodím na pedagogiku. Tady to ještě celkem jde. Nejsem v ničem pozadu, mám vybrané i téma závěrečné práce a začínám sbírat materiály na první seminárku, kterou chci mít hotovou do konce listopadu.

Úplně nejhorší je moje magisterské studium. Tady mám plno překážek. Většina přednášek je v dobu, kdy se na ně prostě nedostanu i kdybych se rozkrájela. Začínají předtermíny, již tento měsíc mám první zkoušku z metalurgie ocelí a litin. Mám už vypracované otázky, ale ještě jsem si je nestihla ani pomalovat zvýrazňovačem.
o
Mám zde celkem sedm předmětů za první semestr a u některých předmětů nemám ani vybrané zadání na seminární práce. Nevím kdy a jaké podmínky jsou předepsané ke zkoušce. Prostě katastrofa. Někdy se v noci budím a přemýšlím, jak já tu školu zvládnu.

Naštěstí zítra absolvuji tu dlouhatánskou cestu a zajedu se podívat do školy a promluvit si s profesory a vyřešit co nejvíce problémů spojených se studiem. Snad to všechno zvládnu.

Pokud to dobře dopadne, slibuji, že mým drahouškům upeču o víkendu něco moc, moc dobrého a tentokrát s lepkem, aby jim to i chutnalo. 





Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kouzelné tenisky mého kamaráda Percyho

Oldřich z Chlumu román a skutečnost

Kluk na větvi