Řeky Londýna


Autor: Ben Aaronovitch
Překladatel: Milan Žáček
Nakladatelství: Argo
Počet stran: 276


Peter Grant je úplně obyčejný mladý muž, alespoň si to o sobě vždycky myslel. Jeho touhou je být dobrým policistou a chránit obyvatele Londýna proti zločincům. Když se pokusí získat svědectví od tajemného muže, z kterého se vyklube duch, zjistí, že přece jen na něm něco divného je. Minimálně dokáže vidět duchy, ale co když toho umí ještě daleko víc. Začne pracovat s inspektorem Nightingaleamposledním čarodějem v Londýně,  a začne pro něj velké dobrodružství. Stane se z něj čarodějův učeň, a jeho svět se celý změní. 


Ben Aaronovitch je britský spisovatel, narozený v Londýně.  Tím je vysvětleno, proč je děj knihy zasazen do tohoto města. Při čtení jde poznat, že Londýn je pro autora známá oblast. Jeho kariéra začala napsáním dvou řad známého seriálu pro BBC Doktor Who - Pán času. Knihy série s Peterem Brantem mají velký úspěch.

Děj začíná, když Peter s kolegyní Lesley, pomáhají vyšetřovat vraždu. Oba jsou začínající policisté, teprve čekající na své konečné zařazení do služby. Petr je roztěkaný a nesoustředěný, nedokáže vždy vidět spojitosti v drobnostech. Proto ho chtějí zařadit na práci ve spisovém a dokumentačním útvaru. Což není vůbec to, o co by Peter stál. Život se mu změní, když potká ducha Nicholase Wallpennyho. To, že je schopen vidět duchy ho mírně překvapí, ale je to jen první z překvapivých zjištění, které ho ještě čekají. Stane se učněm posledního čaroděje a zároveň vyšetřovatelem zvláštních událostí, které se v Londýně dějí a o kterých nemá většina lidí ani ponětí. 

"Hlavní výhody bydlení na ubytovně vaší mateřské policejní stanice jsou ty, že je to levné, blízko práce a nejste v bytě u rodičů. Mezi nevýhody patří, že bydlíte s lidmi, kteří jsou příliš chabě socializovaní, aby mohli žít s normálními lidskými bytostmi a kteří obvykle chodí v těžkých botách. V důsledku chabé socializace se z otevření ledničky stává vzrušující mikrobiologické dobrodružství a boty znamenají to, že střídání směn zní jako lavina. 
Ležel jsem na své úzké, malé, nevábné posteli a hleděl na plakát Estelle, který jsem si přilepil na protější stěnu. Je mi jedno, co si myslí ostatní: člověk není nikdy tak starý, aby po probuzení nemohl upřít pohled na krásnou ženu.
V posteli jsem zůstal ještě deset minut a doufal, že vzpomínka na rozhovor s duchem vyprchá jako sen, ale nevyprchala, a tak jsem vstal a dal si sprchu. "


Na tuhle knihu jsem se velmi dlouho těšila, několikrát jsem ji měla i v košíku, ale nakonec jsem si ji půjčila z knihovny. Na obálce je nápis " Co by se dělo, kdyby dospělý Harry Potter začal pracovat u policie." Už jen kvůli tomu jsem byla moc zvědavá. Proto jsem byla zklamaná na začátku knihy. Kdybych k příběhu přistupovala bez očekávání asi by se to nestalo. Nakonec jsem se s knihou smířila a dočetla ji, a dokonce se mi i líbila, ale Harry Potter to podle mě není. 

Nenápadná přítomnost kouzel a pohádkových bytostí v Londýně. To je přece úžasné. Autor to s kouzly nepřeháněl. Nedokážu si představit Petera Granta s klasickou potterovskou hůlkou běhat po Londýně. Bylo by to dost nepraktické. Originální bylo zapojení techniky a vědy do světa kouzel. Líbila se mi i personifikace londýnských řek. Typ řeky udával i typ osobnosti, která ji zastupovala.  Děj byl dostatečně napínavý a překvapivý, ale možná měl až moc odboček. Je pravda, že autor měl vše dokonale promyšlené, a nakonec do sebe všechno krásně zapadlo. Líbili se mi i popisy Londýna, možná by bylo zajímavé se vydat po stopách Petere Granta. 

Z postav byl nejzajímavější samozřejmě Peter. Je dostatečně inteligentní, pohledný, milý a galantní, aby se z něj mohl stát hrdina. To by ale nesměl být tak nejistý, malinko zmatený a neklidný. Vše od potkání ducha, poznání, že kouzla existují, bral se stoickým klidem. Potkáte zde i plno vedlejších postav. Velmi důležitá kolegyně  Lesley, krásná, chytrá a sebevědomá policistka. Mistr Thomas Nightingale, z kouzel nedělá žádnou vědu. Bere je jako běžnou součást života. Krásná Beverly Brooková, která motá Peterovi hlavu,je jednou z londýnských řek, které se do příběhu pěkně zamotají. 

V závěru musím přiznat, že patřím k těm, kterým se kniha líbila. Autor se snažil přesvědčit nás, že přítomnost kouzel a bytostí, jako například trolové, je v dnešním Londýnu možná. A proč ne? Třeba opravdu mezi námi žijí víly a trolové a jen se přizpůsobili naší době. 










Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Oldřich z Chlumu román a skutečnost

Volba - klíčový okamžik

Jak si žiju - narozeniny