Přeskočit na hlavní obsah

Výlet

Asi to všichni znáte, je víkend a protože máte rodinu je třeba jet na výlet. Výlety jsou tu od toho, aby utužovali vztahy mezi členy rodiny. Jde o společně strávené chvilky, které jsou velmi důležité hlavně pro děti. Navíc, takový výlet  může být i poučný, děti se naučí něco o historii a zeměpisu atd...

Přesto, že to všechno vím, moc se mi na výlet nechtělo. V naší malé rodině jsem jediná knihomolka. Můj partner ani moje dcera nesdílí mojí potřebu sedět doma, uvařit si nějakou dobrůtku a číst si. Kdyby to šlo, nedělala bych nic jiného, jen bych si četla. Moje dcera chce být taky knihomolka, ale nemá tu správnou výdrž. Začne číst, ale za chvilku už by šla ven.

Takže, byl víkend, rodinná rada rozhodla, že se pojede na výlet. Znáte to, všechno nachystat, nezapomenout vzít nějakou svačinu, pití, správné boty a protože jsme brali i psa, tak obojek, vodítko...

Partner s dcerou rozhodli, že se pojede na Týřov. Je to taková zřícenina u Berounky. Bylo krásně, všechno jsme postupně naskládali do auta a jelo se.




Pes byl po celou cestu nervozní. Snažil se přes okno chytit projíždějící auta a motorky. Dcera se rozhodla oblažit nás zpěvem. Umí zpívat moc hezky, když chce, nevím proč, ale když jedeme v autě různě se pitvoří a zní to fakt hrozně. Většinou, když máme někam jet, koupím zásobu lízátek, a když mi její zpěv už přijde vážně hrozný, jedno jí nabídnu. Jako na potvoru jsem tentokrát lízátka zapomněla doma.
Přítel byl naštvaný na psa, že štěká a slintá mu do auta, prostě idyla.

Nicméně jsme do cíle dojeli bez nehody. Píšu do cíle, ale pokud se chcete dostat na Týřov, musíte 2 km pěšky. Není to žádná velká dálka, ale je to celkem do kopce. Přesto, že jsem věděla, že nebude čas, jsem si s sebou táhla čtečku (co kdyby). Chtěla jsem si schovat do kabelky ještě knihu, ale na tu mi přítel přišel a nechal ji doma. Nemá pro mě absolutně pochopení, nebo se možná bál, že by ji pak musel nést on.

Bylo opravdu krásně, jednu chvíli jsem dokonce zapomněla na tu rozečtenou knihu.




Protože jsme s sebou měli dítě a ještě psa, chtělo to na nás trochu trpělivosti. Pes byl každou chvilku v Berounce, a dcera tam chtěla taky. Naštěstí si vzala pérka (jo, jsou to boty na ježdění na koních, ale moje dcera je nosí ráda i jen tak ven), takže se i ona mohla prohánět v nízké vodě.

Zdárně jsme došli na vrchol a prolezli celou zříceninu, podařilo se nám nikam nespadnout, nic jsme si nezlomili, nic jsme dokonce ani neroztrhli. To že jsme byli všichni špinavý byla jen malá daň.


Teď jen doufám, že mám na chvilku splněno a budu si moci v klidu číst.

2 komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak si žiju - narozeniny

Já nevím jek to máte vy, ale když jsou v rodině narozeniny, nezavládne poklidná a slavnostní nálada, ale spíš shon a zmatek. A přesně tak to dnes vypadá u nás. Moje milovaná a jediná dcera slaví dnes své narozeniny. Oficiálně je máš až za dva dny, ale aby mohla přijít na oslavu její nejlepší kamarádka, museli jsme termín trošku opravit. 


Co to znamená pro maminku? Vymyslet občerstvení, nakoupit - (to byl docela problém bez auta, tahala jsem tři velikánské tašky v pátek z práce a ještě jednu obří dnes ráno, prostě ze mě bude Rambo a svaly se mi nevejdou pod tričko), taky se musí uklidit a Klárka usoudila že i vyzdobit. Bohužel na výzdobu si vzpomněla až v pátek v osm hodin večer, když jsem přišla z práce, a to už jsem odmítla. Mohla si výzdobu vyrobit sama, ale to se jí už moc nechtělo. 
Ráno jsem vstávala jako první. Přestože je sobota byla jsem vzhůru už v šest. Hrůza. Musela jsem stihnout upéct dva dorty. Původně měl být dort jen jeden, ale mělo přijít pět holek a ještě aby jsme měl…

Soutěž

A mám tu slibovanou soutěž.

Díky mé spolupráci se spisovatelkou Petrou Nachtmanovou, jsem získala dvě knihy pro své čtenáře. Jedná se o knihy Hodinová manželka Eva a Svůdkyně s modrým nebem nad hlavou. Obě knihy jsou s věnováním přímo od autorky.






Mohou tedy vyhrát dva mí pravidelní čtenáři. A jaké jsou podmínky pro výhru? 
1) Sledovat můj blog.  2) Napsat do komentářů svojí emailovou adresu, na kterou vás mohu kontaktovat v případě výhry. 3) Můžete mi dát odkaz na svůj blog, abych se mohla podívat a třeba inspirovat. :-) 4) Odpovědět na otázku : Dáváte přednost českým nebo zahraničním spisovatelům a proč.  5) Budu ráda, pokud napíšete svého oblíbeného českého spisovatele - pro inspiraci.  6) Napište, které knize byste dali přednost. 
Soutěž vyhodnotím 15.10.2016

Padesát minut -recenze

Napsal: Robert M. Lindner Počet stran: 288 Nakladatelství: Portál
Knihy nakladatelství Portál mám moc ráda, mají zvláštní náboj. Proto jsem s radostí sáhla po nové knize a pustila se do ní. 
Robert Lindner byl známý psychoterapeut a psychoanalytik. Napsal knihu, ve které se nám snaží přiblížit svou práci. Představí nám pět svých případů, které ho něčím zaujaly. Nejen, že zjistíme něco o osobnostech, které vyšetřuje, podíváme se na jejich minulost, která je většinou příčinou jejich problémů. Zjistíme, jak důležitá je v jeho práci intuice, kdy se musí terapeut, často během okamžiku, rozhodnout jak se zachovat, aby pomohl svému pacientovi. Provede nás cestami svých úvah, vysvětlí nám svůj výběr terapie. Nebojí se odhalit i pochybnosti a nejistotu, které ho občas přepadají. Vždy je pro něj na prvním  místě pacient a jeho dobro. 
Vzhledem k těmto predisponujícím a přitěžujícím faktorům nepovažuji za nijak zvlášť překvapivé, že moje účast na Kirkově psychóze poněkud narušila onu duševní rov…