Róziny dcery - recenze


Róziny dcery


Róziny dcery
Zdenka Beckerová


stran: 320
přeložila:Jana Zoubková
Vydalo  nakladatelství Motto
ve společnosti Albatros Media a.s.







Na tuto knihu jsem četla anotaci již před delší dobou. Když jsem ji nedávno viděla v knihovně, sáhla jsem po ní. Dost jsem se na čtení těšila. Chtěla jsem něco oddychového, něco na odreagování od všedních starostí.

Jde o příběh jedné rodiny, jejich vztahů v historické kulise socialismu. Róza si Tona vzít musela, čekali spolu dítě. Nebyla zamilovaná, přesto spolu vydrželi až do Tonovi smrti. Ne nebylo to nejšťastnější manželství. Měli spolu 3 dcery, Iris, Jasmínu a Kamilu. Matka, zatahuje své dcery do intrik, které ničí vztahy v rodině. Navíc každá dcera se rozhodne žít v jiné zemi. Ve vzduchu navíc visí rodinné tajemství, které se jen pomalu odkrývá.

" Róza se vdávala v kroji, který vyšívala celý rok, jak to po své padlé dceři vyžadovala matka. Pro nejvýznamnější den svého života se obzvlášť vyparádila.  Pro Tóna nebyl zevnějšek tak důležitý. Jen se důkladněji než jindy umyl a oholil. To musí stačit. Róza mu odpustila, že nemá nový oblek, protože je chudý, ale díru na patě ponožky mu neodpustila nikdy."


Knížka se mi moc dobře četla. Když jsem začala, ani jsem si nevšimla a byla jsem hned na 60 stránce. Vyprávění je spíše popisné, ale k téhle knize mi to vyloženě sedlo. Žádné velké filozofování. Příběh byl poutavý a děj pěkně plynul. Autorka nemoralizuje, nenutí nikomu svůj pohled na věc, nikomu neříká co je dobré a co špatné. Tohle vyprávění vás vtáhne do děje a vy se vcítíte do jednotlivých postav. 
Střídání vypravěčů mi vyhovovalo. Líbilo se mi na příběh pohlížet z různých pohledů. Není to o tom, že někdo je špatný a někdo dobrý. Nic není černobílé. 


"Na své děti nijak pyšná nebyla. Alespoň to nedávala najevo. Domnívala se, že nejsou moc krásné, ani moc chytré a ani jedna není zdaleka tak pilná a cílevědomá, za jakou se považovala sama."


Vztahy v rodině známe všichni. Není to nic jednoduchého udržet rodinu pohromadě, ne všem se to daří. Při čtení jsem hodně přemýšlela o mojí rodině a vztazích. Zajímavý je hlavně vztah mezi matkou  a dcerami. Proč se matka chová tak jak se chová? Je to její frustrací ze situace ve které se ocitla? 
Po přečtení této knihy jsem si dala pauzu na to, knihu vstřebat. Přemýšlet co a jak dělám já ve vztazích se svými blízkými. 


Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak si žiju - narozeniny

Oldřich z Chlumu román a skutečnost

Kluk na větvi