Přeskočit na hlavní obsah

Vzpomínky mě stále tíží


Autor: Jaroslava Skleničková
Nakladatelství VEGA-L
Počet stran: 100

Téma druhé světové války je pořád pro mnoho z nás aktuální. Čteme o hrůzách, které nás děsí. Přesto je dobré o nich číst a poučit se z nich.

 V červnu 1942 jí bylo šestnáct let. Pokud by se narodila jako chlapec, nacisté by ji společně s muži zavraždili u Horákova statku. Kdyby na svět přišla o pouhé tři měsíce později a pro okupanty by byla ještě dítětem, byla by jako jiné lidické děti usmrcena plynem.

Desátý červen roku 1942 a zkušenosti z koncentračního tábora Ravensbrück její život poznamenaly trvale. Vzpomínky na něj se prostě jen tak vymazat nedají.


V knize Vzpomínky mě stále tíží je lidická tragédie vykreslena v nových, zcela nečekaných souvislostech, nutících k úvahám, vedoucích k možná pro někoho nečekaným závěrům. Kniha je cenná autentickým pohledem ženy, která proti své vůli musela projít kalvárií, o níž dokáže psát věcně, bez sebelítosti, ba vtipně. Její výpověď je strhující a hluboce lidská. 


Lidice mám před sebou stále jako živé. Vybavují se mi detaily jednotlivých domů, cesty, obchody a jejich obyvatelé.
Vidím zimu s odklízením sněhu. Sejde se celá vesnice a vždy vtipkující tatínek u toho nesmí nikdy chybět.

Autorka nám představí Lidice, jako běžnou vesnici. S každodenním životem jejich obyvatel. Zažijeme osudný den, kdy oddělí ženy od mužů i dětí. Ženy netuší co se s jejich blízkými stalo. Autorka popisuje peripetie života v koncetračním táboře. Vztahy mezi ženami, které byli poznamenány zažitými útrapami. Kniha zahrnuje i popis poválečného života, dobu návratů a setkání.



Nad stíny lampy hoří, 
siréna do práce volá a sténá, 
stíny v pětistupý šik se tvoří,
nastupuje vězňů noční směna.

Je zima a vítr výsměšně sténá,
Nevolníci smutně v řadách stojí,
tisíce vlaštovek vypadlých z hnízda, 
a není balzám, který rány hojí.

Jaroslava Skleničková ve svém životě potkala různé lidi. Na některé vzpomíná s vděkem, jiné by raději nepotkala vůbec. Přes to všechno, co ji v životě potkalo si zachovala nadhled. Svůj příběh vypráví bez zbytečné hořkosti, bez přehnaného obviňování a sebelitování, i když by na to všechno měla nárok. Z pohledu toho, co vše zažila, je to velmi silná žena.

Příběh svého života vypráví věcně. Koncentrační tábor a život v něm, popisuje jednoduše, dokáže si vzpomenout i na poztivnější momenty, kerých nebylo mnoho. Získáme ucelený pohled na historii Lidic z phledu přímého účastníka všech hrůz. Možná bylo dobře, že se ženy celou pravdu o osudu vesnice, mužů a dětí dozvěděly až po válce. Možná díky tomu měly chuť žít a přežít.

Kniha ale nekončí s koncem války. Zjišťujeme jaké to bylo vrátit se opět do života. Vrátit se mezi své známé a roduni, začít pracovat, založit si rodinu. Zjistíme jaké peripetie to vše s sebou neslo a jak se lidé po válce chovali.

Je dobře, že takovéto knihy vznkají a připomínají nám, čeho všeho jsou lidé schopni, pokud se dostanou k moci.
Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak si žiju - narozeniny

Já nevím jek to máte vy, ale když jsou v rodině narozeniny, nezavládne poklidná a slavnostní nálada, ale spíš shon a zmatek. A přesně tak to dnes vypadá u nás. Moje milovaná a jediná dcera slaví dnes své narozeniny. Oficiálně je máš až za dva dny, ale aby mohla přijít na oslavu její nejlepší kamarádka, museli jsme termín trošku opravit. 


Co to znamená pro maminku? Vymyslet občerstvení, nakoupit - (to byl docela problém bez auta, tahala jsem tři velikánské tašky v pátek z práce a ještě jednu obří dnes ráno, prostě ze mě bude Rambo a svaly se mi nevejdou pod tričko), taky se musí uklidit a Klárka usoudila že i vyzdobit. Bohužel na výzdobu si vzpomněla až v pátek v osm hodin večer, když jsem přišla z práce, a to už jsem odmítla. Mohla si výzdobu vyrobit sama, ale to se jí už moc nechtělo. 
Ráno jsem vstávala jako první. Přestože je sobota byla jsem vzhůru už v šest. Hrůza. Musela jsem stihnout upéct dva dorty. Původně měl být dort jen jeden, ale mělo přijít pět holek a ještě aby jsme měl…

Moudra z knih 2017

V roce 2015 jsem se zapojila do projektu MOUDRAZKNIH.  Projekt nás neskutečně bavil. Všude jsme ukrývali lístečky s pečlivě vybranými úryvky z knih. Někdy jsme měli štěstí a mohli jsme pozorovat lidi, kteří je najdou a jejich reakce. Proto jsem se rozhodla projekt opět rozjet. 



Pokud máte rádi knihy, možná se vám některé věty  zažerou pod kůži. Já si je zapisuji do sešitu, který mám speciálně na citáty. Občas se mi hodí, když píšu věnování do darované knihy, nebo posílám dopis a chci přidat vhodný citát. Teď jsem našla nové využití. Moudra z knih. Pokud se vám stane, že narazíte na nějaký citát, který se vám z nějakého důvodu líbí, dáte si tu práci a napíšete ho na kousek papíru. Jestli použijete počítač a text vytisknete, nebo ho napíšete ručně je už zcela na každém z vás. Hlavní je citát převést do papírové podoby a předat ho dál. Můžete ho nechat na lavičce v parku, v nákupním košíku, dát ho do náhodně vybrané schránky, vše je jen na vás. Jde o to se podělit o kousek knihy, nebo myš…

Soutěž

Tento můj blog už je tady dva roky. Za tu dobu jsem se díky němu podívala na spoustu zajímavých míst, zjistila plno užitečných informací a seznámila se se spoustou inteligentních a nápaditých lidí. Díky těmto stránkám se doslova změnil můj život.

Protože nedávno na počítadle naskočilo 100 000 shlédnutí, dám do soutěže rovnou tři knihy  - jde o takovou malou odměnu pro mé čtenáře. Takže mohou vyhrát rovnou tři z vás.

A o které knihy co se tedy hraje?

První knihou v soutěži je Sběratel mušlí - od Anthony Doerr. Jde o knihu povídek, které vás chytnou za srdce. Rozhodně nejde o titul, na který rychle zapomenete. Jednotlivé osudy si budete přehrávat v hlavě i dlouho po přečtení. Recenzi na knihu si můžete přečíst ZDE


Druhá kniha, kterou můžete vyhrát je Zázrak v plechovce, napsal C.D. Payne. Jde o knihu plnou vtipu a zábavy. Rozhodně se s ní nudit nebudete. Recenzi na ni najdete ZDE

Poslední - třetí knihou je Ryba jménem Ian od Bradley Somer. Kniha zachycuje okamžiky života lidí, kteří bydlí…