Přeskočit na hlavní obsah

Máme doma ježka

Máme doma ježka, ale ne toho divokého, kterého můžete potkat večer na zahradě, ale ježka bělobřichého.



Když jsem volala mámě, že máme doma nové ježčí miminko, myslela si, že jsem našla ježka venku a adoptovala ho. Ani se ji nedivím, že si to myslí. Prožila se mnou pěkných pár let a za tu dobu jsem domů dotáhla i jiné podivnosti. Jako malá jsem nosila šneky, žížaly a zakládala jsem chov pod postelí. Později mi kamarádka darovala myš a já ji tajně přechovávala v pokoji ve skříni. Samozřejmě, že na to máma přišla. Myš strašně smrděla i když jsem ji hobliny měnila. Pak začalo období koťátek, měla jsem doma vrabce.... Jednou jsem našla i zatoulanou fretku a protože se na inzerát nikdo nehlásil, spokojeně u nás dožila. 

Proto není divu, že první co ji napadlo je, že jsem na zahradě drapla ježka a vzala si ho domů na mazlení. Hned mi začala vysvětlovat, jak jsou ježci blechatí a můžou mít parazity. Když jsem ji vysvětlila, že jsem si ježka pořídila z kvalitního chovu African Gem s potvrzením od veterináře, že je ježeček zdraví, dost se ji ulevilo. Moje zdělení o novém mazlíkovy vzala vlastně dost dobře. 




Takže máme ježka z chovné stanice Moniky Rousové. Je to velký krasavec. Od majitelky dostal jméno Horácio. My jsme doma s dcerou zasedly a vymýšlely jsme jména, Bodlinku jsme zamítly pro malou originalitu, to samé se přihodilo Čumáčkovi. Návrhů bylo hodně, ale protože jsem obě propadly seriálu Hra o trůny, který nejen sledujeme, ale navíc posloucháme jako audioknihu, dostal jméno po naší oblíbené postavě - Lord Horacio Sníh. Doma mu budeme říkat Snížek. Dost se to hodí, protože se ukázalo, že Horácius je Snowflake. Jde o barevnou variantu, která zahrnuje poměrně velké množství bílých odstínů. 

Zatím se u nás zabydluje, krásně papká červíky a jako svůj denní program si naplánoval spánek. Já ho chudáčka večer budím a on na mě zlatíčko krásně fučí. Musíme si na sebe ještě zvyknout, ale my máme čas. 
Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak si žiju - narozeniny

Já nevím jek to máte vy, ale když jsou v rodině narozeniny, nezavládne poklidná a slavnostní nálada, ale spíš shon a zmatek. A přesně tak to dnes vypadá u nás. Moje milovaná a jediná dcera slaví dnes své narozeniny. Oficiálně je máš až za dva dny, ale aby mohla přijít na oslavu její nejlepší kamarádka, museli jsme termín trošku opravit. 


Co to znamená pro maminku? Vymyslet občerstvení, nakoupit - (to byl docela problém bez auta, tahala jsem tři velikánské tašky v pátek z práce a ještě jednu obří dnes ráno, prostě ze mě bude Rambo a svaly se mi nevejdou pod tričko), taky se musí uklidit a Klárka usoudila že i vyzdobit. Bohužel na výzdobu si vzpomněla až v pátek v osm hodin večer, když jsem přišla z práce, a to už jsem odmítla. Mohla si výzdobu vyrobit sama, ale to se jí už moc nechtělo. 
Ráno jsem vstávala jako první. Přestože je sobota byla jsem vzhůru už v šest. Hrůza. Musela jsem stihnout upéct dva dorty. Původně měl být dort jen jeden, ale mělo přijít pět holek a ještě aby jsme měl…

Soutěž

A mám tu slibovanou soutěž.

Díky mé spolupráci se spisovatelkou Petrou Nachtmanovou, jsem získala dvě knihy pro své čtenáře. Jedná se o knihy Hodinová manželka Eva a Svůdkyně s modrým nebem nad hlavou. Obě knihy jsou s věnováním přímo od autorky.






Mohou tedy vyhrát dva mí pravidelní čtenáři. A jaké jsou podmínky pro výhru? 
1) Sledovat můj blog.  2) Napsat do komentářů svojí emailovou adresu, na kterou vás mohu kontaktovat v případě výhry. 3) Můžete mi dát odkaz na svůj blog, abych se mohla podívat a třeba inspirovat. :-) 4) Odpovědět na otázku : Dáváte přednost českým nebo zahraničním spisovatelům a proč.  5) Budu ráda, pokud napíšete svého oblíbeného českého spisovatele - pro inspiraci.  6) Napište, které knize byste dali přednost. 
Soutěž vyhodnotím 15.10.2016

Padesát minut -recenze

Napsal: Robert M. Lindner Počet stran: 288 Nakladatelství: Portál
Knihy nakladatelství Portál mám moc ráda, mají zvláštní náboj. Proto jsem s radostí sáhla po nové knize a pustila se do ní. 
Robert Lindner byl známý psychoterapeut a psychoanalytik. Napsal knihu, ve které se nám snaží přiblížit svou práci. Představí nám pět svých případů, které ho něčím zaujaly. Nejen, že zjistíme něco o osobnostech, které vyšetřuje, podíváme se na jejich minulost, která je většinou příčinou jejich problémů. Zjistíme, jak důležitá je v jeho práci intuice, kdy se musí terapeut, často během okamžiku, rozhodnout jak se zachovat, aby pomohl svému pacientovi. Provede nás cestami svých úvah, vysvětlí nám svůj výběr terapie. Nebojí se odhalit i pochybnosti a nejistotu, které ho občas přepadají. Vždy je pro něj na prvním  místě pacient a jeho dobro. 
Vzhledem k těmto predisponujícím a přitěžujícím faktorům nepovažuji za nijak zvlášť překvapivé, že moje účast na Kirkově psychóze poněkud narušila onu duševní rov…