Přeskočit na hlavní obsah

Stopařův průvodce galaxií



autor: Douglas Adams
čte: Vojtěch Dyk
délka. 6 hodin 20 minut

Stopařova průvodce galaxií snad ani nemusím představovat. Jde o světoznámou science fiction, kterou napsal Douglas Adams. Chcete se stát stopařem po galaxií? Není nic lehčího, stačí jen mít  kamaráda, který už má projetou většinu galaktických barů, pivo, ručník ( ten je obzvlášť důležitý), pouze reziduální pud sebezáchovy a vstřícnost k jiným formám života. 
To je přesně případ Arthura Denta, který ztratil zemi pod nohama, ale díky kamarádovi chytne stopa a začíná vzrušující dobrodružství. Putuje vesmírem, potkává různá stvoření, dovídá se tajemství  a to nejen o Zemi.




Arhtur Dent si myslí, že jeho největší problém je chystané bourání jeho domu. Snaží se zatarasit cestu buldozerů svým vlastním tělem. Vůbec nevěnuje pozornost svému příteli Fordovi, který mu tvrdí, že se blíží konec světa a na nějakém domě tedy vůbec nezáleží. Když je nakonec zbouraná celá planeta Země, kvůli chystané hyperprostorové dálnici, je zachráněn. Ocitne se na vesmírné lodi a tak začíná jeho největší dobrodružství. 

Je to velmi vtipný příběh. Smála jsem se při poslechu skoro pořád, čímž jsem si vysloužila řadu nepřátelských pohledů, zejména při cestě v hromadné dopravě. Moc se mi líbili nápady a postřehy autora a to nejen z astrofyziky, ale i z běžného života a chování lidí. To jak ztvárnil jednotlivé mimozemšťany, kdy každá rasa měla své místo ve společnosti a své zvláštní vlastnosti i to že vše zlehčoval jejich nepříliš velkou inteligencí bylo fascinující. Z postav se mi nejvíc líbil Arthur. Jeho chladnokrevnost s jakou přijímal všechny změny a šokující informace byla až neuvěřitelná. Trillien byla další člověk ve vesmíru a byla geniální. S naprostou samozřejmosti se přizpůsobila životu  napříč galaxií a navíc všemu rozuměla, jako by ani nebyla čověk. Ford byl trošku zmatkář a flegmatik. Nic ho nerozházelo a vše přijímal s naprostou samozřejmostí typu co se má stát, to se stane. Vyvolávao to řadu humorných situací.



Důležité, pro zážitek z audioknihy, je i načtení. Tentokrát se ho ujal Vojta Dyk a můžu říct, že jsem byla nadšená. To, jak se k tomuto úkolu postavil, bylo úžasné. Každá postava měla svůj specifický hlas, až jsem se divila, jak si byl schopen zapamatovat tolik poloh hlasu. Mezi hlasy, které použil, se dalo rozeznat známé osobnosti - nebudu prorazovat které. Moc mě to pobavilo. Jeho práce s textem byla geniální. Dokonale jsem si poslech užila. Rozhodně  by měl Vojta Dyk namluvit více audioknih. Nejen díky textu, ale i jeho stylu jsem se často smála nahlas.

,,Jak jsme se sem dostali?" 

,,Chytili jsme stopa."

,,Cože?" vyjekl Arthur. ,, Chceš snad říct, že jsme prostě zamávali a nějaká vyvalená zelená příšera vykoukla a řekla: ,, Nazdar, kluci, tak si naskočte, můžu vás vzít až k Basingstokeskýmu objezdu?"

,,No," potvrdil Ford, ,,až na to, že místo palce jsme zamávali elektronickým sub-eta signálem a ten objezd je šest světelných let odsud u Barnardovy hvězdy, jsi to víceméně vystihl." 
,,A co ta příšera?"
 ,,Je skutečně zelená".



Tuto audioknihu vřele doporučuji. Byla úplně nejlepší ze všeho co jsem doposud poslouchala a určitě se k ní ještě jednou vrátím a poslechnu si ji znovu. Navíc, smých léčí, takže tuto audioknihu můžeme považovat za velmi vydatný lék. 

Audioknihu k recenzi mi poskytla Audioteka.cz

Audioknihu si můžete pořídit ZDE

general-affiliate-banner-728x90-1437632164.jpg
Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak si žiju - narozeniny

Já nevím jek to máte vy, ale když jsou v rodině narozeniny, nezavládne poklidná a slavnostní nálada, ale spíš shon a zmatek. A přesně tak to dnes vypadá u nás. Moje milovaná a jediná dcera slaví dnes své narozeniny. Oficiálně je máš až za dva dny, ale aby mohla přijít na oslavu její nejlepší kamarádka, museli jsme termín trošku opravit. 


Co to znamená pro maminku? Vymyslet občerstvení, nakoupit - (to byl docela problém bez auta, tahala jsem tři velikánské tašky v pátek z práce a ještě jednu obří dnes ráno, prostě ze mě bude Rambo a svaly se mi nevejdou pod tričko), taky se musí uklidit a Klárka usoudila že i vyzdobit. Bohužel na výzdobu si vzpomněla až v pátek v osm hodin večer, když jsem přišla z práce, a to už jsem odmítla. Mohla si výzdobu vyrobit sama, ale to se jí už moc nechtělo. 
Ráno jsem vstávala jako první. Přestože je sobota byla jsem vzhůru už v šest. Hrůza. Musela jsem stihnout upéct dva dorty. Původně měl být dort jen jeden, ale mělo přijít pět holek a ještě aby jsme měl…

Soutěž

A mám tu slibovanou soutěž.

Díky mé spolupráci se spisovatelkou Petrou Nachtmanovou, jsem získala dvě knihy pro své čtenáře. Jedná se o knihy Hodinová manželka Eva a Svůdkyně s modrým nebem nad hlavou. Obě knihy jsou s věnováním přímo od autorky.






Mohou tedy vyhrát dva mí pravidelní čtenáři. A jaké jsou podmínky pro výhru? 
1) Sledovat můj blog.  2) Napsat do komentářů svojí emailovou adresu, na kterou vás mohu kontaktovat v případě výhry. 3) Můžete mi dát odkaz na svůj blog, abych se mohla podívat a třeba inspirovat. :-) 4) Odpovědět na otázku : Dáváte přednost českým nebo zahraničním spisovatelům a proč.  5) Budu ráda, pokud napíšete svého oblíbeného českého spisovatele - pro inspiraci.  6) Napište, které knize byste dali přednost. 
Soutěž vyhodnotím 15.10.2016

Padesát minut -recenze

Napsal: Robert M. Lindner Počet stran: 288 Nakladatelství: Portál
Knihy nakladatelství Portál mám moc ráda, mají zvláštní náboj. Proto jsem s radostí sáhla po nové knize a pustila se do ní. 
Robert Lindner byl známý psychoterapeut a psychoanalytik. Napsal knihu, ve které se nám snaží přiblížit svou práci. Představí nám pět svých případů, které ho něčím zaujaly. Nejen, že zjistíme něco o osobnostech, které vyšetřuje, podíváme se na jejich minulost, která je většinou příčinou jejich problémů. Zjistíme, jak důležitá je v jeho práci intuice, kdy se musí terapeut, často během okamžiku, rozhodnout jak se zachovat, aby pomohl svému pacientovi. Provede nás cestami svých úvah, vysvětlí nám svůj výběr terapie. Nebojí se odhalit i pochybnosti a nejistotu, které ho občas přepadají. Vždy je pro něj na prvním  místě pacient a jeho dobro. 
Vzhledem k těmto predisponujícím a přitěžujícím faktorům nepovažuji za nijak zvlášť překvapivé, že moje účast na Kirkově psychóze poněkud narušila onu duševní rov…