Přeskočit na hlavní obsah

Ryba jménem Ian - recenze


autor: Bradley Somer
překladatel: Filip Klausner
nakladatelství: Metafora
počet stran: 288

Kniha, Ryba jménem Ian, vypráví o běžných lidech tak, až vám to bere dech. Všední starosti a strasti vás nenechají spát a budete přemýšlet, jak tohle všechno dopadne.

Ian nás provází celou knihou. Jeho rozhodnutí opustit své akvárium, které stojí na balkóně v dvacátém sedmém patře, nebylo promyšlené. Ian je ryba a proto od něj nemůžeme čekat nějaké velké myšlenkové pochody. V průběhu svého pádu pozoruje okny život lidí v domě. Jsou to jen okamžiky, letmé pohledy do každodennosti různých lidí, přesto je to pro něj to nejzajímavější co zažil, je to velké dobrodružství. 


„Když strávíte celý život v akváriu, zemřete jako stará ryba bez zážitků."


Bradley Somer se uvedl do literárního světa hlavně krátkými povídkami, které zveřejnili hlavně literární časopisy. Jeho první román Nedokonalosti byl zveřejněn na podzim roku 2012 a byl velmi dobře přijat a vyhrál řadu cen. Jeho poslední román Ryba jménem Ian byl vydán ve více než v patnácti zemích. 

"Všechno se děje z nějakého důvodu. Někdy je tím důvodem volba, která byla učiněna, někdy je to vrozené štěstí a někdy je to prostě božské. Nezáleží na tom, život se dál valí jako vodopád. Všechno se děje z nějakého důvodu, ale nejčastěji je ten důvod nejasný a bez možnosti se ohlédnout zpět. 
Většinou se tyhle věci prostě stanou. Nelze to nijak ovládat, ne doopravdy. Člověk si může zvolit značku kávy nebo vloček k snídani, ale nemůže si zvolit, že nebude jíst nebo pít. Může si zvolit partnera nebo náboženství, jaké auto si koupí, ale nemůže si zvolit, že nebude milovat, v něco věřit nebo že bude žít navždy."




Ian je v knize brán spíše jako průvodce, který pozoruje, ale do děje přímo nezasahuje. Vždyť je to jen ryba, jak by mohl hlouběji protknout život lidských tvorů. Žije na balkoně v dvacátém sedmém patře, má krásný výhled na  město a spolubydlícího, šneka Troye, který mu trochu leze na nervy. Se svým životem není spokojený, i když v podstatě neví proč. Chce něco změnit a tak skočí, bez toho, aby si uvědomoval následky svého činu.

V domě ve kterém bydlí, žije plno lidí. Každý z obyvatel této obří krabici má svůj život, své touhy, záliby, lásky, bolesti a strachy. Jednotlivé osudy se občas protnou. Některé náhody jsou opravdu bizardní, jiné jsou zcela běžné. Někdy se stane, že potkáte neznámého muže, nebo ženu, a toto setkání na vás silně zapůsobí, i když si v podstatě nic neřeknete. V hlavě vám vyvstanou různé scénáře, co by se mohlo stát a jak by to mohlo pokračovat. Vytvoříte si celý příběh, a i když toho člověka už nikdy nepotkáte, ten příběh vám zůstane a je součást toho konkrétního dne. Taková je kniha Bradleyho Somera, nemůžete ji pustit z hlavy a pořád přemýšlíte, jak to pokračovalo, co dalšího se ještě stalo. Vytváříte si v podstatě nové a nové příběhy, teď už jen pro sebe.

Moc se mi líbily části psané přímo o Ianově pádu. Je to filosofování o životě, které vás nutí se zamyslet i nad svou existencí. Naopak příběhy jednotlivých obyvatel domu byli velmi dynamické a napínavé. Střídání klidných pasáží a napětí je moc dobrá taktika na čtenáře aby je děj bavil. Jednotlivé postavy jsou snadno uvěřitelné i se svými šílenostmi a zvláštnůstkami. Od začátku je jasné, že se jednotlivé příběhy alespoň částečně protknou, přesto to dokázal autor napsat tak, aby nás to napínalo až do konce. 

Knihu rozhodně doporučuji k přečtení. Třeba vás přiměje zamyslet se nad svým životem, a risknout nějaký ten skok do neznáma. 

Za poskytnutí knihy moc děkuji nakladatelství Metafora 
Knihu můžete získat ZDE



Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak si žiju - narozeniny

Já nevím jek to máte vy, ale když jsou v rodině narozeniny, nezavládne poklidná a slavnostní nálada, ale spíš shon a zmatek. A přesně tak to dnes vypadá u nás. Moje milovaná a jediná dcera slaví dnes své narozeniny. Oficiálně je máš až za dva dny, ale aby mohla přijít na oslavu její nejlepší kamarádka, museli jsme termín trošku opravit. 


Co to znamená pro maminku? Vymyslet občerstvení, nakoupit - (to byl docela problém bez auta, tahala jsem tři velikánské tašky v pátek z práce a ještě jednu obří dnes ráno, prostě ze mě bude Rambo a svaly se mi nevejdou pod tričko), taky se musí uklidit a Klárka usoudila že i vyzdobit. Bohužel na výzdobu si vzpomněla až v pátek v osm hodin večer, když jsem přišla z práce, a to už jsem odmítla. Mohla si výzdobu vyrobit sama, ale to se jí už moc nechtělo. 
Ráno jsem vstávala jako první. Přestože je sobota byla jsem vzhůru už v šest. Hrůza. Musela jsem stihnout upéct dva dorty. Původně měl být dort jen jeden, ale mělo přijít pět holek a ještě aby jsme měl…

Soutěž

A mám tu slibovanou soutěž.

Díky mé spolupráci se spisovatelkou Petrou Nachtmanovou, jsem získala dvě knihy pro své čtenáře. Jedná se o knihy Hodinová manželka Eva a Svůdkyně s modrým nebem nad hlavou. Obě knihy jsou s věnováním přímo od autorky.






Mohou tedy vyhrát dva mí pravidelní čtenáři. A jaké jsou podmínky pro výhru? 
1) Sledovat můj blog.  2) Napsat do komentářů svojí emailovou adresu, na kterou vás mohu kontaktovat v případě výhry. 3) Můžete mi dát odkaz na svůj blog, abych se mohla podívat a třeba inspirovat. :-) 4) Odpovědět na otázku : Dáváte přednost českým nebo zahraničním spisovatelům a proč.  5) Budu ráda, pokud napíšete svého oblíbeného českého spisovatele - pro inspiraci.  6) Napište, které knize byste dali přednost. 
Soutěž vyhodnotím 15.10.2016

Padesát minut -recenze

Napsal: Robert M. Lindner Počet stran: 288 Nakladatelství: Portál
Knihy nakladatelství Portál mám moc ráda, mají zvláštní náboj. Proto jsem s radostí sáhla po nové knize a pustila se do ní. 
Robert Lindner byl známý psychoterapeut a psychoanalytik. Napsal knihu, ve které se nám snaží přiblížit svou práci. Představí nám pět svých případů, které ho něčím zaujaly. Nejen, že zjistíme něco o osobnostech, které vyšetřuje, podíváme se na jejich minulost, která je většinou příčinou jejich problémů. Zjistíme, jak důležitá je v jeho práci intuice, kdy se musí terapeut, často během okamžiku, rozhodnout jak se zachovat, aby pomohl svému pacientovi. Provede nás cestami svých úvah, vysvětlí nám svůj výběr terapie. Nebojí se odhalit i pochybnosti a nejistotu, které ho občas přepadají. Vždy je pro něj na prvním  místě pacient a jeho dobro. 
Vzhledem k těmto predisponujícím a přitěžujícím faktorům nepovažuji za nijak zvlášť překvapivé, že moje účast na Kirkově psychóze poněkud narušila onu duševní rov…