Kočičí kavárna

Miluji zvířata, a protože jsem včera bloudila VÁNOČNÍ PRAHOU nemohla jsem nenavštívit kočičí kavárnu. V teploučku, nad šálkem čokolády, jsem si užívala kočičí vrnění.



Kočičí kavárnu obývá v této chvíli devět kočiček a kocourků. Můžu s hrdosti konstatovat, že jsem pohladila úplně všechny. Některé jenom jednou, očividně neměli zájem o další sblížení mezi námi, jiné měli radost a hlasitě vrněli.





Zeď obyvatel kavárny, každý tak okamžitě ví, jak se která kočička jmenuje. 

Příjemný personál není skoupý na slovo. Díky tomu jsme se dozvěděli historii některých kočiček. Nejraději nás měl nalezenec Štístko - mimochodem na něj si musíte dávat velký pozor. Stačí jen pootočit hlavu a hned má svůj čumák namočený ve vaší čokoládě nebo kávě. Je to velký milovník mléka, které mu však vůbec nedělá dobře, takže pozor na něj. 








Kočičky byli úplně skvělé. Ta chvilka strávená v kavárně na nás působila vyloženě jako balzám na duši. Můj přítel nadělal hodně krásných fotek.
V nabídce kavárny je nejen výborná káva a čokoláda, ale můžete si dát i buchtičky se šódó, polévku, nebo něco menšího na zakousnutí.

Doma sice máme kocourka a pejska, takže nedostatkem vrnění a chlupů netrpíme, přesto jsme byli všichni nadšení. Myslím, že jsem našla nové místo, kam si budu chodit odpočinout od shonu a stresu. Naštěstí jenom kousek od kavárny je moje škola, kam chodím na přednášky. Doposud jsem polední přestávky trávila v lavici s knihou, teď to změním a budu chodit na půl hodinku kočkomazlení.


Miluji zrzavé kočky. 

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Oldřich z Chlumu román a skutečnost

Jak si žiju - narozeniny

Volba - klíčový okamžik