Můj první TAG o blogování

Zapojila jsem se do tagu, který je ze stránek Vysvobozená. Moc se mi líbil a tak jsem nelenila a začala vymýšlet odpovědi na jednotlivé otázky.


                                              Tag


Jak vznikl tvůj první blog a o čem byl? 

První blog jsem si pořídila v době, kdy jsem toho měla hodně. Dodělávala jsem VŠ, měla jsem malé dítě a ještě jsem se stěhovala. Bylo jasné, jak to dopadne. Napsala jsem jeden článek a pro nedostatek inspirace a času jsem skončila. Blog neměl jasné zaměření, a ten jediný článek byl o radách, které nám starší, zkušenější, nebo prý chytřejší dávají.


Jaký je tvůj aktuální blog a co bys chtěla, aby v budoucnu ještě byl?


Můj aktuální blog je primárně o knihách. Samozřejmě postupně se nabalují i jiné věci. Mám na mysli různé projekty, jako třeba projekt jak si žiju. Do této kolonky zahrnuji skoro vše, co se netýká přímo knih. Najdete tam, jak jsem si vyrobila tašku na knihy, jak jsme slavili narozeniny, píšu o své zálibě postcrossingu atd. Do budoucna bych chtěla samozřejmě víc číst, taky bych se ráda účastnila více akcí, jako autorské čtení, křest knih atd. Navíc chystám úplně novou rubriku, ze života jedné učitelky. Budou to historky inspirované mou prací. Vedu kroužek pro děti a ty si dokáží vymyslet takovou spoustu hloupostí, že by byla škoda se o ně nepodělit. 

Jak vznikaly tvé blogové přezdívky? 


Přezdívku mám jen jedu. Moc jsem si nad ní hlavu nelámala a taky není až tak originální. Jako knihomolku mě označovali hodně často. Málokdo dokáže pochopit, kam všude s sebou tahám knihu, poslední dobou i čtečku. Jsem navíc členkou ve třech knihovnách a od září ještě nejspíš přibude ta univerzitní, protože nastupuji opět do školy. Vlastně se jedná o dvě vysoké školy, takže to bude docela maratón. Práce, škola, kurz a kroužek. Navíc mám na starosti chod jedné malé domácnosti, jednoho hyperaktivního psa a rozmazleného kocoura. 
Vrátím se k té přezdívce, možná není nejoriginálnější, ale zcela mě vystihuje. Proto ji zatím nehodlám měnit. 


Který, ze svých článků považuješ za nejlepší? 


Nedokážu to posoudit. Vždy, když článek píšu, několikrát si ho přečtu a třeba u recenzí si ho nechávám odležet alespoň jeden den. Pokud píšu pro svůj blog, vím, že to budu moct smazat, nebo upravit. Horší je, když píšu pro jiné weby. To je pak problém, pořád nejsem spokojená, mám tendenci opravovat, nebo rovnou vše smažu a začínám znova. Nečtenější jsou většinou ty, které moc neopravuji. Například, jak jsem si namixovala vlastní musli. 

Proč bloguješ? 


V mém okolí není nikdo, kdo by četl tolik jako já a dokázal se se mnou o knihách bavit. Ještě na vysoké to bylo prima, dostávala jsem hodně doporučení na knihy, porovnávali jsme si názory na jednotlivé spisovatele, ale teď nemám možnost získávat informace o knihách od známých. A tak jsem si založila blog. Píšu co si myslím a snažím se co nejvíc číst ostatní blogery, abych získala doporučení na knihy. Navíc, jsem dostala možnost psát i mimo svůj blog, což byl vždy můj sen.  Teď už ze mě spisovatelka nebude, ale jsem ráda, že můžu psát. Taky možnost jak získat nejnovější knihy zdarma je super, mám ráda když si můžu knihy sama vybírat. 

Lituješ někdy založení blogu? Proč? 


Nelituji. Když jsem ho zakládala, vůbec mě nenapadlo, jaké možnosti mi blog dá. Mám možnost sdílet své názory, potkala jsem spoustu skvělých lidí, kteří mě inspirovali. Otevřel mi úplně nové obzory, o kterých jsem ani netušila. Víc se zajímám o to co čtu a taky jinak vnímám literaturu, víc o textu přemýšlím. Je pravda, že se snažím číst všechny žánry, oblíbenou mám fantasy, ale nechci se na ni specializovat. 


Jak dlouho plánuješ blogovat? 


Na klasického blogera jsem stará. Přesto mě to baví a pokud budu mít alespoň trochu času, hodlám se blogu věnovat v časově neomezené době. U nás v rodině má každý své koníčka. Dcera jezdí na koni, přítel miluje letadla a RC modely, já ráda čtu. Občas se stane, že mám volno a jsem sama doma. Uklídím, navařím a čtu a taky bloguju. 

Co by sis přála do budoucna? (Nejen v souvislosti s blogem).


Přála bych si, aby se můj blog čtenářům líbil. Aby je bavilo ho číst. Mimo blog bych chtěla zdokonalit svou bídnou angličtinu, zdárně dodělat obě školy a aby mě bavila moje práce. Možná bych taky chtěla trochu štěstí pro sebe a mé blízké. 

Co na blogování považuješ za nějvětší výhru?


Rozhodně mám větší přehled co se týče spisovatelů a literatury. Víc se zajímám o dění a kulturu. Mám nové známé přes internet a více možnosti se realizovat. Zapojila jsem se do různých  projektů a začínám, pomalu a jistě více navštěvovat kulturní akce. Někdy to nevyjde díky, nemoci nebo práci, ale snad budu mít do budoucna více štěstí a času. 

Odrazoval/ odrazuje tě někdo od blogování? 


Naštěstí mám plnou podporu své dcery i přítele. Nevím co bych dělala, kdyby mě někdo odrazoval od psaní. Bylo by to pro mě dost těžké. Je pravda, že nestíhám vše jak bych si představovala. Mám celkem dost zájmů,které bych nerada zanedbávala. Proto se snažím najít si takovou střední cestu.

Co nejhoršího se ti během blogování přihodilo? 


Naštěstí žádná hrůza se mi nestala. Bloguji čtyři měsíce, takže to nehorší na mě asi ještě čeká, doufám že to nějak překonám, nebo se tomu vyhnu. No při mém štěstí...

Ví tvoje okolí a rodina o tvém blogu? Pokud ne proč? Pokud ano, jak se k tomu staví? 


Moje nejbližší rodina to ví a celkem mě podporuje. Moje okolí, jako lidé z práce a sousedi se to teprve postupně dozvídají. Většinou to moc neventiluji, alespoň v práci ne. V okolí nemám moc lidí, kteří čtou knihy. myslím se tudíž, že by je můj blog ani nezajímal. 

Tvůj největší vzor? 

Nejsem moc na obdivování vzorů. Samozřejmě je spoustu lidí, které obdivuji za jejich pracovitost, obětavost, libí se mi když dokáží projevit osobitost a nebojí se říct, co si myslí. Nemám žádný konkrétní vzor, chci si jít svou cestou. 


Lidé, kteří tě v blogování podporují, pokud ne, piš , proč jsi to ještě nevzdala? 

Podporují.Mám svou rodinu, která má radost z každého mého úspěchu. Ze začátku moje články četla moje dcera i můj přítel. Dcera už mě nečte. Má plno jiných starostí a zájmů, takže jí to ani nezazlívám. Přítel vytrval a mé články pravidelně přelouská. Dává mi i zpětnou vazbu, co se mu líbilo a co by chtělo napsat jinak.

Stalo se ti někdy, že se ti někdo kvůli blogu posmíval? 


Ne, naštěstí se mi zatím nikdo nesmál. Je pravda, že jsem v blogovém světě ještě krátce a nemám tolik čtenářů. Uvidíme za rok za dva, jestli budu moci napsat to samé.



Jak jste na tom s blogováním vy? Jsou otázky na které by jste odpověděli jinak? Komentáře rozhodně potěší.




Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak si žiju - narozeniny

Oldřich z Chlumu román a skutečnost

Kluk na větvi