Kostičas - recenze


autor: Samantha Shannon
překladatel: Lenka Kapsová
nakladatelství:  Host
počet stran: 480

Co se s námu bude dít v roce 2059? Právě jednu z tezí si můžeme přečíst v knize Kostičas. Není to moc veselá představa i když jde zcela jednoznačně o fikci. Všichni nepřirození, osoby, které mají jakoukoli nadpřirozenou vlastnost, jsou ze společnosti vyloučení. Buď se ukrývají v zločineckém podsvětí a nebo jsou vládou pochytáni a nikdo neví co se s nimi stalo. Peage je jedna z nepřirozených, je krajinochodec, její mysl dokáže opustit tělo a může se potulovat éterem. Je to vzácná dovednost a proto si ji v podsvětí cení. Jednoho dne je však dopadena a odvezena na tajné místo, do města Oxford, které bylo vymazáno z map. Zde se z ní stává pouhé číslo, otrok, který musí sloužit, nebo zemřít. 

Samantha Shannon je mladinká autorka, která začala psát už v patnácti letech. Kostičas je jeji prvotina a hned velmi úspěšná. Kniha je přeložena do 27 jazyků, chystá se její zfilmování,  v The New Yourk Times obsadila přední příčky žebříčků bestsellerů - prostě úspěch kam se podíváš. Vzhledem k tomu, že se jedná o sedmidílnou sérii, máme se ještě na co těšit. 


Výsledek obrázku pro Samantha Shannon

Já jsem knihu měla v hledáčku už delší dobu, ale pořád jsem se k ní nemohla dostat. Odrazoval mě ten název, Kostičas - co to má být? Takové zvláštní slovo v názvu, nechtělo se mi do další terminologie, které bude určitě v knize plno. Nakonec jsem se do ní přece jenom pustila a nelitovala jsem Je pravda, že na začátku je plno informací, které moc nezaujmou. Je tam nahuštěno vysvětlení situace, vysvětlení pojmů, ale pokud se úvodem prokoušete, bude se vám kniha líbit. Jen vytrvat.

Scion byl poslední kapkou v amaurotickém bezpečnostním systému. Veškeré zmínky o posmrtném životě nebo mimosmyslových jevech tu byly zapovězeny. Frank Weaver zastával názor, že naše existence odporuje přirozenosti, a stejně jako mnoho jiným Nejvyšším inkvizitorům se mu o tom podařilo přesvědčit celý Londýn. Když nepočítám vyjimečné případy, ven jsme mohli chodit jen v bezpečném čase. 

Paege své dovednosti tají. V jejím světě není dobré být jiná a umět něco navíc. Má štěstí a potká Nicka, který ji vysvětlí co se s ní děje a přivede jí do sindikátu. Tam se konečně cítí jako doma, nemusí své schopnosti skrývat, dokonce jsou velmi ceněny. Začne je využívat a rozvíjet. Shodou náhod se ocitne na útěku, bohužel je dopadena a unesena. Odvezou ji na odlehlé místo, kde jsou shromážďováni všichni vidoucí. Ocitne se sama, a musí bojovat o svou existenci.

Paege se mi moc líbila. její tvrdohlavost, odhodlání nenechat se zlomit okolnostmi. Byla velmi odvážná a silná. Přesto, že se ocitla sama a měla mít starost hlavně o sebe, nedalo ji to a snažila se co nejvíce pomoci ostatním. Nosila jim jídlo, léky a další potřební věci, i když sama neměla ničeho nazbyt. Byla odhodlána nenechat se zotročit, za každou cenu chtěla rozhodovat o sobě a své budoucnosti. Přes prožitou bolest a strach byla ochotná pomoci i domnělému nepříteli. Nikdo by neměl bídně zahynout.

Strážce, Refájec který měl Peage na starost. byl pro ni představitelem jejího života a smrti. rozporuplná osobnost, chvíli shovívavý, chvíli neúprosný. Co si o něm má člověk myslet, jaký vlastně je a co si myslí. Jaké je jeho tajemství? Líbilo se mi to dilema, je to přítel nebo nepřítel.

Kniha je napsaná velmi příjemným style, kromě dost nudného úvodu, ve kterém jsem se ztratila v pojmech a událostech. Děj má svou dynamiku, pořád se něco děje, pořád se snažíme rozluštit záhadu, přijít příběhu na kloub. To vše udržuje čtenáře v napětí jak to dopadne, co se stane. Možná se mohla autorka vyhnout některým složitějším pojmům, aby text odlehčila. Nicméně musím uznat, že nápad je dobře zpracován. Zaujala mě zápletky, i styl psaní.

Moc se těším na další díl. 
Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak si žiju - narozeniny

Oldřich z Chlumu román a skutečnost

Kluk na větvi