Přeskočit na hlavní obsah

Odpusť mi, Megan


Autor: Abbie Rushton
Nakladatelství: Yoli
Počet stran: 256

Někdy máme špatné dny, nechce se nám s nikým mluvit, vyhýbáme se lidem. Většinou to brzy přejde. Ale co kdyby se tyto pocity staly naší trvalou součástí? Co kdybychom ztratili schopnost mluvit? Jaké by to bylo? Jak by to lidé kolem přijali? 

Megan je úplně obyčejná holka. Chodí do školy, má své zájmy, problémy s mámou, s kamarády...Jenom  nemluví, nedokáže ze sebe vydat ani hlásku. Schopnost mluvit ji opustila po tragické ztrátě její nejlepší kamarádky. S Hanou ztratila nejen schopnost mluvit, ale i svou spřízněnou duši. Najednou se ocitla sama.
A pak jednoho dne se objeví, Jasmíne. Úžasná, chytrá, krásná dívka, která se navíc chce s Megan kamarádit. Megan je šťastná, začíná zase žít. Pohodu naruší výhružné dopisy, které Jasmin dostává. Někdo ji vyhrožuje, ničí její věci, pronásleduje ji...

"Milá Hano, vážně tě teď potřebuju. Na Barcham Green nastoupila nová holka: Jasmine. Vycházíme spolu moc dobře, ale bojím se, abych to zase nezkazila.
Myslím, že bychom si s Jasmine mohly být blízké. Ne že by tě někdy nahradila, kvůli tomu si nemusíš dělat starosti. 
Nejsem si jistá, že o tom má smysl dumat. Stejně se mnou nebude chtít kamarádit, jestli zjistí, kdo opravdu jsem. "



Megan zažila velké trauma. Při nehodě přišla o svou nejlepší kamarádku. Od té doby nemůže vydat ani hlásku, nemůže mluvit. Tím se stává terčem posměchu dětí ve škole. Kromě Luka s ní nechce nikdo kamarádit. Megan žije ve svém vlastním světě, plném smutku, sebepodceňování a pesimismu.

Anotace knihy mě velmi zaujala, měla jsem od knihy velké očekávání.  Přece jenom to je velké téma, s kterým se dá velmi dobře pracovat a rozvést ho. Megan cítí vinu, umřela ji nejlepší kamarádka. Hledá své místo ve společnosti, ale nedaří se ji znovu začlenit, pořád vyčnívá, teď už tím, že nemluví. Děj knihy je spestřen dopisy, které Megan píše své mrtvé kamarádce. Snaží se ji vysvětlit, co cítí a jak se ji žije bez ní. Psaní je jediná forma komunikace, kterou teď používá. Až díky nové přítelkyni, Jasmin, dokáže zase prožívat radost. Zase začne žít. Kamarádka, ji dá pocit, že ji může potkat něco pěkného, že smrtí Hany pro ni ještě život neskončil a že i teď stojí za to žít. 


Text je čtivý, i když některé pasáže mi přišly až zbytečně dlouhé. Některé události v knize předvídáte, jiné překvapí. Výborně popsaný je vnitřní boj Megan se sebou samou. Jedna její část chce promluvit a druhá ji to zakazuje. Rozhodně by stálo za to, víc rozepsat závěr knihy, který je až moc rychle ukončen. Přece je to ta nejdůležitější část, kdy vyjde všechno najevo. Autorka nám jen postupně a pomalu odhaluje, co se s Hanou stalo, dávkuje fakta jen po špetkách a tím, zvyšuje zájem čtenáře číst dál, aby přišel záhadě na kloub. 

Z postav se mi nejvíc líbila Meganina máma. Byla správně praštěná a příběh hezky dokreslovala. Přesto, že měla patnáctiletou dceru, chovala se jako puberťačka. Megan mi moc k srdci nepřirostla. Nedokázala žít bez přátelství Hany a tak se přisála na Jasmin. Její sebepodceňování asi nezačalo až po Hanině smrti. Jasmin byla velmi zvláštní. Podle Megan byla dokonalá a bez chybičky. Měla veselou povahu, ale něco mi na ni nesedělo. Chyby nám postavy zlidšťují a to pak dělá příběh důvěryhodnější.

Shrnuto a podtrženo, kniha se četla celkem dobře, některé momenty byli moc hezky napsané a nejlepší byl vnitřní boj Megan, kdy zápasila sama se sebou. Knihu doporučuji k přečtení každému. 
Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak si žiju - narozeniny

Já nevím jek to máte vy, ale když jsou v rodině narozeniny, nezavládne poklidná a slavnostní nálada, ale spíš shon a zmatek. A přesně tak to dnes vypadá u nás. Moje milovaná a jediná dcera slaví dnes své narozeniny. Oficiálně je máš až za dva dny, ale aby mohla přijít na oslavu její nejlepší kamarádka, museli jsme termín trošku opravit. 


Co to znamená pro maminku? Vymyslet občerstvení, nakoupit - (to byl docela problém bez auta, tahala jsem tři velikánské tašky v pátek z práce a ještě jednu obří dnes ráno, prostě ze mě bude Rambo a svaly se mi nevejdou pod tričko), taky se musí uklidit a Klárka usoudila že i vyzdobit. Bohužel na výzdobu si vzpomněla až v pátek v osm hodin večer, když jsem přišla z práce, a to už jsem odmítla. Mohla si výzdobu vyrobit sama, ale to se jí už moc nechtělo. 
Ráno jsem vstávala jako první. Přestože je sobota byla jsem vzhůru už v šest. Hrůza. Musela jsem stihnout upéct dva dorty. Původně měl být dort jen jeden, ale mělo přijít pět holek a ještě aby jsme měl…

Soutěž

A mám tu slibovanou soutěž.

Díky mé spolupráci se spisovatelkou Petrou Nachtmanovou, jsem získala dvě knihy pro své čtenáře. Jedná se o knihy Hodinová manželka Eva a Svůdkyně s modrým nebem nad hlavou. Obě knihy jsou s věnováním přímo od autorky.






Mohou tedy vyhrát dva mí pravidelní čtenáři. A jaké jsou podmínky pro výhru? 
1) Sledovat můj blog.  2) Napsat do komentářů svojí emailovou adresu, na kterou vás mohu kontaktovat v případě výhry. 3) Můžete mi dát odkaz na svůj blog, abych se mohla podívat a třeba inspirovat. :-) 4) Odpovědět na otázku : Dáváte přednost českým nebo zahraničním spisovatelům a proč.  5) Budu ráda, pokud napíšete svého oblíbeného českého spisovatele - pro inspiraci.  6) Napište, které knize byste dali přednost. 
Soutěž vyhodnotím 15.10.2016

Padesát minut -recenze

Napsal: Robert M. Lindner Počet stran: 288 Nakladatelství: Portál
Knihy nakladatelství Portál mám moc ráda, mají zvláštní náboj. Proto jsem s radostí sáhla po nové knize a pustila se do ní. 
Robert Lindner byl známý psychoterapeut a psychoanalytik. Napsal knihu, ve které se nám snaží přiblížit svou práci. Představí nám pět svých případů, které ho něčím zaujaly. Nejen, že zjistíme něco o osobnostech, které vyšetřuje, podíváme se na jejich minulost, která je většinou příčinou jejich problémů. Zjistíme, jak důležitá je v jeho práci intuice, kdy se musí terapeut, často během okamžiku, rozhodnout jak se zachovat, aby pomohl svému pacientovi. Provede nás cestami svých úvah, vysvětlí nám svůj výběr terapie. Nebojí se odhalit i pochybnosti a nejistotu, které ho občas přepadají. Vždy je pro něj na prvním  místě pacient a jeho dobro. 
Vzhledem k těmto predisponujícím a přitěžujícím faktorům nepovažuji za nijak zvlášť překvapivé, že moje účast na Kirkově psychóze poněkud narušila onu duševní rov…