Přeskočit na hlavní obsah

Smrt papaláše - recenze


autor: Jan Bauer
nakladatelství: MOBA (Moravská bastei)
počet stran: 224

Představte si, že jdete do práce, rozespalý, unavený. Nová směna, na kterou se vůbec netěšíte, proto se  zastavíte na jedno pivko, pro zlepšení nálady. Posilnění a smíření se vším jdete na šichtu, ale co to, na schodech leží mrtvola. Co teď? Utečete, ať ji přece najde někdo jiný, nebo zavoláte Veřejnou bezpečnost?
V redakci Vesnických listů se našla mrtvola. Mrtvý je vysoce postavený příslušník Státní bezpečnosti. To je ve své době velmi ošemetná situace, navíc se neví jestli šlo o nešťastnou náhodu, nebo vraždu. Skutečně vyřeší případ, nebo se budou snažit jen to na někoho hodit? 

Jan Bauer je autor celé řádky knih, zejména detektivek. Jeho knižním debutem byla v roce 1978 populárně naučná publikace Uživí naše planeta lidstvo? Byl dlouhá léta redaktorem celostátního deníku Zemědělských novin. Možná z tohoto období čerpal inspiraci i k této knize. Hodně čtené a doporučované jsou zejména jeho historické knihy. V roce 1995 obdržel cenu Masarykovy akademie umění za sbírku povídek Špionova dcera. 


Zápletka knihy byla celkem zábavná. Našli mrtvolu vysoce postaveného papaláše, a nikdo nevěděl jestli se stala vražda nebo to byla nešťastná náhoda. Vyšetřování převzala Státní bezpečnost, její příslušníci jsou vykreslení jako neschopní, nebo naopak  všehoschopní hlupáci. Snažili se z případu udělat politický čin, to jim naštěstí nevyjde a vše nakonec řeší mordparta.

Kniha se čte celkem dobře. Je napsána čtivým způsobem, jedná se o oddechovku, kterou si s sebou vezmete třeba do vlaku. Dobu, ve které se kniha odehrává jsem osobně moc nezažila, překvapilo mě, že všichni hlavní aktéři měli nějaký politický škraloup. Někdo měl bratra v Kanadě, někdo psal nevhodné články atd. Dokonce i hlavní vyšetřovatel měl politický záznam. Nemůžu posoudit vykreslení té doby, ale líbilo se mi, jak je zobrazeno prostředí redakce Vesnických listů. Celé její fungování, život jednotlivých členů redakce, a vazby mezi nimi. 

Sekretář redakce Vesnických listů Petr Posolda měl toho dne zvlášť dobrou náladu.Před čtyřmi dny se potřetí šťastně rozvedl, a byť s nyní bývalou manželkou stále ještě bydlel v jednom bytě, od chvíle, co se soudním rozhodnutím staly cizími lidmi, se soužití obešlo bez pravidelných hádek a výčitek. Posolda si k snídani do čaje s citrónem nalil domácí slivovici z Moravy a bývalá manželka to přešla jen zvednutým obočím a tentokrát akt nedoprovodila hlasitou poznámkou o beznadějném alkoholikovi. Potěšen příjemnou změnou jejího chování opustil byt a vydal se k trafice na rohu Vinohradské ulice, kde si koupil Rudé právo a Vesnické listy. S oběma deníky pak zamířil k bufetu Rozkvět, kde si poručil kávu. Paní za pultem na něj spiklenecky mrkla, vzala bílý hrneček a za závěsem do něj nalila rum.

V knize není jedna hlavní postava. Blíže poznáme některé členy redakce, seznámíme v krátkosti s jejich životy i prací. Vyprávění je návraemt do doby, kterou většina z nás nezažila a nedokáže si to ani moc dobře představit. Neustálé podezřívání, strach. Zápletka je zajímavá, ale trochu předvídatelná. Čtenář už dopředu tuší, jaký bude konec. Trochu mě zarážel závěr, kdy se k hlavnímu případu přidružil ještě vedlejší kauza. Nijak spolu nesouvisely, jako by tam nepatřil a neměl tam co dělat. Jeho vyřešení bylo také dost jednoduché. Nějak mi to do knihy nezapadalo. Možná jsem nepochopila záměr autora a důvod proč tam druhý případ vsunul. 

Postava, která mě zaujala byla Lenka. Ale kniha se o ní moc nezmiňuje. To je trochu škoda, víc jejích pocitů, prožitků by mě zajímalo. Byla taková trochu tajemná neznámá, přitom pro příběh důležitá. Jak se snažila zapadnout a nebýt moc vidět. 

Já detektivky moc nečtu. Je to hlavně proto, že pachatele dost často odhalím dřív než bych měla a už to pro mě není napínavé. Přesto mě některé zaujmou, stylem psaní nebo humorem. Tady se mi to nestalo. Kniha se četla dobře, ale nic ve mě nezanechala. Nicméně jako oddechovou knihu na dovolenou bych jí doporučila. 


Za knihu k recenzi děkuji nakladatelství MOBA
Knihu si můžete zakoupit ZDE


Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak si žiju - narozeniny

Já nevím jek to máte vy, ale když jsou v rodině narozeniny, nezavládne poklidná a slavnostní nálada, ale spíš shon a zmatek. A přesně tak to dnes vypadá u nás. Moje milovaná a jediná dcera slaví dnes své narozeniny. Oficiálně je máš až za dva dny, ale aby mohla přijít na oslavu její nejlepší kamarádka, museli jsme termín trošku opravit. 


Co to znamená pro maminku? Vymyslet občerstvení, nakoupit - (to byl docela problém bez auta, tahala jsem tři velikánské tašky v pátek z práce a ještě jednu obří dnes ráno, prostě ze mě bude Rambo a svaly se mi nevejdou pod tričko), taky se musí uklidit a Klárka usoudila že i vyzdobit. Bohužel na výzdobu si vzpomněla až v pátek v osm hodin večer, když jsem přišla z práce, a to už jsem odmítla. Mohla si výzdobu vyrobit sama, ale to se jí už moc nechtělo. 
Ráno jsem vstávala jako první. Přestože je sobota byla jsem vzhůru už v šest. Hrůza. Musela jsem stihnout upéct dva dorty. Původně měl být dort jen jeden, ale mělo přijít pět holek a ještě aby jsme měl…

Soutěž

A mám tu slibovanou soutěž.

Díky mé spolupráci se spisovatelkou Petrou Nachtmanovou, jsem získala dvě knihy pro své čtenáře. Jedná se o knihy Hodinová manželka Eva a Svůdkyně s modrým nebem nad hlavou. Obě knihy jsou s věnováním přímo od autorky.






Mohou tedy vyhrát dva mí pravidelní čtenáři. A jaké jsou podmínky pro výhru? 
1) Sledovat můj blog.  2) Napsat do komentářů svojí emailovou adresu, na kterou vás mohu kontaktovat v případě výhry. 3) Můžete mi dát odkaz na svůj blog, abych se mohla podívat a třeba inspirovat. :-) 4) Odpovědět na otázku : Dáváte přednost českým nebo zahraničním spisovatelům a proč.  5) Budu ráda, pokud napíšete svého oblíbeného českého spisovatele - pro inspiraci.  6) Napište, které knize byste dali přednost. 
Soutěž vyhodnotím 15.10.2016

Moudra z knih 2017

V roce 2015 jsem se zapojila do projektu MOUDRAZKNIH.  Projekt nás neskutečně bavil. Všude jsme ukrývali lístečky s pečlivě vybranými úryvky z knih. Někdy jsme měli štěstí a mohli jsme pozorovat lidi, kteří je najdou a jejich reakce. Proto jsem se rozhodla projekt opět rozjet. 



Pokud máte rádi knihy, možná se vám některé věty  zažerou pod kůži. Já si je zapisuji do sešitu, který mám speciálně na citáty. Občas se mi hodí, když píšu věnování do darované knihy, nebo posílám dopis a chci přidat vhodný citát. Teď jsem našla nové využití. Moudra z knih. Pokud se vám stane, že narazíte na nějaký citát, který se vám z nějakého důvodu líbí, dáte si tu práci a napíšete ho na kousek papíru. Jestli použijete počítač a text vytisknete, nebo ho napíšete ručně je už zcela na každém z vás. Hlavní je citát převést do papírové podoby a předat ho dál. Můžete ho nechat na lavičce v parku, v nákupním košíku, dát ho do náhodně vybrané schránky, vše je jen na vás. Jde o to se podělit o kousek knihy, nebo myš…