Přeskočit na hlavní obsah

Jak si žiju - výlet

Tak jsme se opět dala přemluvit a jeli jsme na výlet. Tentokrát jsme se vydali do ČESKÉHO STŘEDOHOŘÍ. Je tam nádherná krajina, plno kopečků, zřícenin, zámků.... Prostě ideální místo na turistiku. Prázdniny se chýlí ke konci já začínám na dvou školách, mám novou práci a ještě kroužky s dětmi. Budu toho mít opravdu moc a tak výlety asi budou muset počkat na později. Proto jsme se rozhodli si to pořádně užít. 

První jsme se vydali na procházku do kopečka na Milešovku. Krásné počasí, krásná příroda, ještě jsem byla odpočatá a tak se mi to moc líbilo. Trochu horší bylo občerstvení na vršku, ale jsem zvyklá, že jako bezlepkář si nic moc nikde nekoupím a tak nosím jídlo s sebou. Navíc ten výhled, no prostě krása. 





Pak mě přítel překvapil a my jsme vyšlápli druhý kopec na zříceninu Kostomlaty. Už jsem byla trochu unavená, ale výšlap stál za to. Romantika. Nejsem žádný sportovec a tak jsem prohlásila, že můj limit dvou kopců za den byl právě splněn a už se tedy nikam drát nebudu.


Bylo tam nádherně, romantické místo. Navíc jsme měli štěstí, zrovna tam probíhala svatba a tak jsme to měli i s historickou hudbou, všude květiny a lidé v historických kostýmech. Byla jsem unavená, ale spokojená. 

Do třetice jsme se vydali na Hrad Skalka, kde je taky zřícenina. Podle přítele je to uprostřed vesnice a žádný kopeček tedy nehrozí. Bohužel tam kopec byl. Je pravda, že se nedal srovnat s předchozími, ale přece jenom jsem brblala. Můj limit dvou výšlapů byl pokořen a já musela šlapat třetí, sice mnohem menší. Naštěstí se nade mnou ustrnuli a koupili mi ledové kafe a brambůrky a tak jsem se smířila se vším. Navíc jsem si nakoupila plno krásných pohledů, všechny jsem orazítkovala. Už teď se těším jak je budu posílat po celém světě. 




A co vy, kde jste byli naposledy na výletě? A museli jste taky šlapat do kopce? 

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak si žiju - narozeniny

Já nevím jek to máte vy, ale když jsou v rodině narozeniny, nezavládne poklidná a slavnostní nálada, ale spíš shon a zmatek. A přesně tak to dnes vypadá u nás. Moje milovaná a jediná dcera slaví dnes své narozeniny. Oficiálně je máš až za dva dny, ale aby mohla přijít na oslavu její nejlepší kamarádka, museli jsme termín trošku opravit. 


Co to znamená pro maminku? Vymyslet občerstvení, nakoupit - (to byl docela problém bez auta, tahala jsem tři velikánské tašky v pátek z práce a ještě jednu obří dnes ráno, prostě ze mě bude Rambo a svaly se mi nevejdou pod tričko), taky se musí uklidit a Klárka usoudila že i vyzdobit. Bohužel na výzdobu si vzpomněla až v pátek v osm hodin večer, když jsem přišla z práce, a to už jsem odmítla. Mohla si výzdobu vyrobit sama, ale to se jí už moc nechtělo. 
Ráno jsem vstávala jako první. Přestože je sobota byla jsem vzhůru už v šest. Hrůza. Musela jsem stihnout upéct dva dorty. Původně měl být dort jen jeden, ale mělo přijít pět holek a ještě aby jsme měl…

Soutěž

A mám tu slibovanou soutěž.

Díky mé spolupráci se spisovatelkou Petrou Nachtmanovou, jsem získala dvě knihy pro své čtenáře. Jedná se o knihy Hodinová manželka Eva a Svůdkyně s modrým nebem nad hlavou. Obě knihy jsou s věnováním přímo od autorky.






Mohou tedy vyhrát dva mí pravidelní čtenáři. A jaké jsou podmínky pro výhru? 
1) Sledovat můj blog.  2) Napsat do komentářů svojí emailovou adresu, na kterou vás mohu kontaktovat v případě výhry. 3) Můžete mi dát odkaz na svůj blog, abych se mohla podívat a třeba inspirovat. :-) 4) Odpovědět na otázku : Dáváte přednost českým nebo zahraničním spisovatelům a proč.  5) Budu ráda, pokud napíšete svého oblíbeného českého spisovatele - pro inspiraci.  6) Napište, které knize byste dali přednost. 
Soutěž vyhodnotím 15.10.2016

Padesát minut -recenze

Napsal: Robert M. Lindner Počet stran: 288 Nakladatelství: Portál
Knihy nakladatelství Portál mám moc ráda, mají zvláštní náboj. Proto jsem s radostí sáhla po nové knize a pustila se do ní. 
Robert Lindner byl známý psychoterapeut a psychoanalytik. Napsal knihu, ve které se nám snaží přiblížit svou práci. Představí nám pět svých případů, které ho něčím zaujaly. Nejen, že zjistíme něco o osobnostech, které vyšetřuje, podíváme se na jejich minulost, která je většinou příčinou jejich problémů. Zjistíme, jak důležitá je v jeho práci intuice, kdy se musí terapeut, často během okamžiku, rozhodnout jak se zachovat, aby pomohl svému pacientovi. Provede nás cestami svých úvah, vysvětlí nám svůj výběr terapie. Nebojí se odhalit i pochybnosti a nejistotu, které ho občas přepadají. Vždy je pro něj na prvním  místě pacient a jeho dobro. 
Vzhledem k těmto predisponujícím a přitěžujícím faktorům nepovažuji za nijak zvlášť překvapivé, že moje účast na Kirkově psychóze poněkud narušila onu duševní rov…