Přeskočit na hlavní obsah

Zápisník - předsevzetí

Můj týden bez cukrů a masa je za mnou. Mám tu malé vyhodnocení.




Jak se mi povedlo dodržet své předsevzetí?

No, vedla jsem si celkem dobře. Za celý týden jsem si nedala ani jeden čtvereček čokolády. Kdo mě zná ví, jak těžké to pro mě je. Neosladila jsem si kafe, neměla jsem ani jeden oplatek. Jedinou sladkost, kterou jsem si dopřávala, bylo ovoce. Snažila jsem se ovoce mít spíš dopoledne a večer si dopřát raději zeleninu. 

Maso. Je to zvláštní, ale to bylo na mém týdnu úplně nejlehčí. Maso mi vůbec nechybělo. Nejedla jsem ani uzeniny. Dokonce jsem přiměla i přítele dát si bezmasí oběd. S omezením masných výrobků bych chtěla rozhodně pokračovat.

Cvičení. Přes týden je to pro mě velmi těžké, přimět se cvičit. Od rána jsem v práci, vracím se domů kolem páté, kdy ještě musím udělat přípravu na vyučování, odpovědět na emaily, udělat něco do školy, věnovat chvilku dceři, uvařit večeři... Kde najít čas a chuť se zapotit. Tady je největší problém, pro mé předsevzetí. Za sedm dní jsem cvičila jen čtyřikrát. Většinou 40 minut na rotopedu plus posilování. 



Rozhodně se nechystám přestat. Budu pokračovat s cvičením. Nebude to každý den, ale budu se snažit cvičit pravidelně. Nebudu jíst oplatky a sušenky. Já s mojí bezlepkovou dietou, jsem je měla jako takovou berličku. Nosila jsem si je jako svačinu a někdy i oběd. Bylo to pro mě jednoduší a rychlejší než si chystat svačinu. Nově jsem si pořídila bezlepkové kaše na snídani i musli.  Sama jsem si je namíchala v Mixit. Jsou moc dobré a hlavně zdravé.



Za ten týden se mi občas stávalo, že se mi točila hlava a cítila jsem se slabá. Nevím jestli to bylo v důsledku nedostatku cukru, nebo na mě leze nemoc. Přitom jsem se snažila jíst pravidelně, musím přiznat, že někdy jíst zapomenu v návalu povinností.

Tak mi držte palce, ať to vše zvládnu. Moji studenti mě pozvali na maturitní ples a tak bych potřeboval trochu zhubnout. 

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak si žiju - narozeniny

Já nevím jek to máte vy, ale když jsou v rodině narozeniny, nezavládne poklidná a slavnostní nálada, ale spíš shon a zmatek. A přesně tak to dnes vypadá u nás. Moje milovaná a jediná dcera slaví dnes své narozeniny. Oficiálně je máš až za dva dny, ale aby mohla přijít na oslavu její nejlepší kamarádka, museli jsme termín trošku opravit. 


Co to znamená pro maminku? Vymyslet občerstvení, nakoupit - (to byl docela problém bez auta, tahala jsem tři velikánské tašky v pátek z práce a ještě jednu obří dnes ráno, prostě ze mě bude Rambo a svaly se mi nevejdou pod tričko), taky se musí uklidit a Klárka usoudila že i vyzdobit. Bohužel na výzdobu si vzpomněla až v pátek v osm hodin večer, když jsem přišla z práce, a to už jsem odmítla. Mohla si výzdobu vyrobit sama, ale to se jí už moc nechtělo. 
Ráno jsem vstávala jako první. Přestože je sobota byla jsem vzhůru už v šest. Hrůza. Musela jsem stihnout upéct dva dorty. Původně měl být dort jen jeden, ale mělo přijít pět holek a ještě aby jsme měl…

Soutěž

A mám tu slibovanou soutěž.

Díky mé spolupráci se spisovatelkou Petrou Nachtmanovou, jsem získala dvě knihy pro své čtenáře. Jedná se o knihy Hodinová manželka Eva a Svůdkyně s modrým nebem nad hlavou. Obě knihy jsou s věnováním přímo od autorky.






Mohou tedy vyhrát dva mí pravidelní čtenáři. A jaké jsou podmínky pro výhru? 
1) Sledovat můj blog.  2) Napsat do komentářů svojí emailovou adresu, na kterou vás mohu kontaktovat v případě výhry. 3) Můžete mi dát odkaz na svůj blog, abych se mohla podívat a třeba inspirovat. :-) 4) Odpovědět na otázku : Dáváte přednost českým nebo zahraničním spisovatelům a proč.  5) Budu ráda, pokud napíšete svého oblíbeného českého spisovatele - pro inspiraci.  6) Napište, které knize byste dali přednost. 
Soutěž vyhodnotím 15.10.2016

Padesát minut -recenze

Napsal: Robert M. Lindner Počet stran: 288 Nakladatelství: Portál
Knihy nakladatelství Portál mám moc ráda, mají zvláštní náboj. Proto jsem s radostí sáhla po nové knize a pustila se do ní. 
Robert Lindner byl známý psychoterapeut a psychoanalytik. Napsal knihu, ve které se nám snaží přiblížit svou práci. Představí nám pět svých případů, které ho něčím zaujaly. Nejen, že zjistíme něco o osobnostech, které vyšetřuje, podíváme se na jejich minulost, která je většinou příčinou jejich problémů. Zjistíme, jak důležitá je v jeho práci intuice, kdy se musí terapeut, často během okamžiku, rozhodnout jak se zachovat, aby pomohl svému pacientovi. Provede nás cestami svých úvah, vysvětlí nám svůj výběr terapie. Nebojí se odhalit i pochybnosti a nejistotu, které ho občas přepadají. Vždy je pro něj na prvním  místě pacient a jeho dobro. 
Vzhledem k těmto predisponujícím a přitěžujícím faktorům nepovažuji za nijak zvlášť překvapivé, že moje účast na Kirkově psychóze poněkud narušila onu duševní rov…