Přeskočit na hlavní obsah

I viděl bůh, že je to špatné


Napsal: Otto Weiss
Nakladatelství: Jota
Počet stran: 112

Knihu I viděl bůh, že je to špatně špatné napsal Otto Weiss, židovský úředník, přímo v Terezíně. Obrázky nakreslila jeho třináctiletá dcera Helga tak, aby korespondovaly s příběhem. Rukopis vznikl jako dárek pro Helžinu maminku  k jejím 37 narozeninám. V říjnu 1944 byl Otto Weis deportován do Osvětimi s které se bohužel nikdy nevrátil. Kniha přežila válku schovaná na půdě kasáren, jen díky strýci Josefu Polákovi, který ji v kasárnách zazdil a po válce všechny dokumenty vyjmul a předal Helze.

Bůh se rozhodne osobně se podívat mezi lidi a zjistit, jaká tam vládne nálada. Stane se z něj Aron Gottesmann a inkognito se nechá odvést do Terezína. Zjišťuje velké nesrovnalosti mezi tím, co mu říkali jeho poradci a tím co se skutečně děje. Kniha je psaná s citem, zdánlivě zlehčuje situaci v Terezíně, ale pokud ji čtete, proniknete mezi řádky. Pak před vámi vyvstane skutečnost s celou její hrůzou o to zřetelněji.


I proto rozhodl se bůh, že půjde sám, aby vyhledal svého oddaného sluhu Vítězslava Taussiga a aby mu pomohl, když jeho nebeská pomoc selhala. lehkým pokynutím ruky naznačil svým rádcům, že y si přál zůstat sám. A když se kruh s hlubokými úklonami rozestoupil, povstal, složil několik nejnutnějších věcí do malého ručního kufříku, přišil si hvězdu a nikým nepozorován sestoupil z nebeských výšin a vydal se na cestu do Terezína. 

Bůh zjistil, že se k němu nedostávají všechny zprávy ze života lidí na Zemi. Proto se rozhodl, že se sám přesvědčí, co se ve skutečnosti děje a sám sestoupí na Zem. Dostane se do Terezína, kde se snaží vyhledat svého oddaného pana Taussiga. V převleku za Arona Gottesmanna se seznamuje s životem lidí v přeplněném Terezíně. Je zhrozen nejen chováním věznitelů, ale ani sami vězni mezi sebou se nechovají zrovna čestně. Dozvídá se co znamená "šlojsovat", "tagesbefel", "Ghettogeric"a jak funguje v Terezinu spravedlnost. ¨



Jde vlastně o takovou pohádku, ve které je popisován život lidí v Terezíně. Autor se snaží vše odlehčit a přidat do příběhu humor. Přesto mi při čtení nebylo lehko, někdy mi do očí vstoupily slzy. V úvodu knihy je báseň Otto Weisse Modlitba. Je vybrána ze sbírky básní Tak bolely hvězdy, které autor napsal v průběhu let 1938 až 1944.

Můj Bože, slyšíš mě? Ach ano, jsem to já,
já, kacíř, nevěrec, jenž v úzkosti se ptá
svým hloupým proč a zač na věcí tisícero,
zastřených v tajemné a neprostupné šero,
na význam činů Tvých, jich účel, smysl, cíl,
a pročs tak neblahý nám osud připravil.


Bůh, který sestoupil z nebe, nemůže pochopit co se to děje. Jak to, že lidé mají hlad, jsou vystaveni ponižování a strachu. Chtěl jednoduše pomoci jednomu ze svých věrných aby nestrádal, ale teď nemá vůbec žádnou možnost cokoli změnit. Mezi obyvateli Terezina jsou propastné rozdíly. Jedni nemají skoro nic, tísní se v malých místnostech, bez pořádného jídla, bez jakékoli šance na změnu. Naproti tomu pár privilegovaných si žije v luxusu, mají dostatek jídla, krásné nádobí a myslí si, že jich se většina represí netýká. Každý se snaží přežít a někteří se neštítí ani intrik na úkor ostatních.


Psaní knihy bylo pro autora jakýsi únik z reality. Spolu z dcerou si našli společný projekt, na kterém mohli pracovat a díky tomu se nemuset alespoň na chvíli soustředit na okolní svět. To že spolu nad knihou diskutovali, jim pomohlo více se k sobě přimknout.

Kniha je doplněná o fotografie rodiny Otto Weisse, najdete zde i podobu rukopisu. Grafické zpracování je velmi zdařilé a dodává knize na autentičnosti. Už jen příběh vzniku knihy je velmi silný, stejně jako její obsah. Jde o knihu, kterou by si měl přečíst každý.

Za knihu k recenzi děkuji NAKLADATELSTVÍ JOTA


Můžete si ji pořídit ZDE



Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak si žiju - narozeniny

Já nevím jek to máte vy, ale když jsou v rodině narozeniny, nezavládne poklidná a slavnostní nálada, ale spíš shon a zmatek. A přesně tak to dnes vypadá u nás. Moje milovaná a jediná dcera slaví dnes své narozeniny. Oficiálně je máš až za dva dny, ale aby mohla přijít na oslavu její nejlepší kamarádka, museli jsme termín trošku opravit. 


Co to znamená pro maminku? Vymyslet občerstvení, nakoupit - (to byl docela problém bez auta, tahala jsem tři velikánské tašky v pátek z práce a ještě jednu obří dnes ráno, prostě ze mě bude Rambo a svaly se mi nevejdou pod tričko), taky se musí uklidit a Klárka usoudila že i vyzdobit. Bohužel na výzdobu si vzpomněla až v pátek v osm hodin večer, když jsem přišla z práce, a to už jsem odmítla. Mohla si výzdobu vyrobit sama, ale to se jí už moc nechtělo. 
Ráno jsem vstávala jako první. Přestože je sobota byla jsem vzhůru už v šest. Hrůza. Musela jsem stihnout upéct dva dorty. Původně měl být dort jen jeden, ale mělo přijít pět holek a ještě aby jsme měl…

Moudra z knih 2017

V roce 2015 jsem se zapojila do projektu MOUDRAZKNIH.  Projekt nás neskutečně bavil. Všude jsme ukrývali lístečky s pečlivě vybranými úryvky z knih. Někdy jsme měli štěstí a mohli jsme pozorovat lidi, kteří je najdou a jejich reakce. Proto jsem se rozhodla projekt opět rozjet. 



Pokud máte rádi knihy, možná se vám některé věty  zažerou pod kůži. Já si je zapisuji do sešitu, který mám speciálně na citáty. Občas se mi hodí, když píšu věnování do darované knihy, nebo posílám dopis a chci přidat vhodný citát. Teď jsem našla nové využití. Moudra z knih. Pokud se vám stane, že narazíte na nějaký citát, který se vám z nějakého důvodu líbí, dáte si tu práci a napíšete ho na kousek papíru. Jestli použijete počítač a text vytisknete, nebo ho napíšete ručně je už zcela na každém z vás. Hlavní je citát převést do papírové podoby a předat ho dál. Můžete ho nechat na lavičce v parku, v nákupním košíku, dát ho do náhodně vybrané schránky, vše je jen na vás. Jde o to se podělit o kousek knihy, nebo myš…

Soutěž

Tento můj blog už je tady dva roky. Za tu dobu jsem se díky němu podívala na spoustu zajímavých míst, zjistila plno užitečných informací a seznámila se se spoustou inteligentních a nápaditých lidí. Díky těmto stránkám se doslova změnil můj život.

Protože nedávno na počítadle naskočilo 100 000 shlédnutí, dám do soutěže rovnou tři knihy  - jde o takovou malou odměnu pro mé čtenáře. Takže mohou vyhrát rovnou tři z vás.

A o které knihy co se tedy hraje?

První knihou v soutěži je Sběratel mušlí - od Anthony Doerr. Jde o knihu povídek, které vás chytnou za srdce. Rozhodně nejde o titul, na který rychle zapomenete. Jednotlivé osudy si budete přehrávat v hlavě i dlouho po přečtení. Recenzi na knihu si můžete přečíst ZDE


Druhá kniha, kterou můžete vyhrát je Zázrak v plechovce, napsal C.D. Payne. Jde o knihu plnou vtipu a zábavy. Rozhodně se s ní nudit nebudete. Recenzi na ni najdete ZDE

Poslední - třetí knihou je Ryba jménem Ian od Bradley Somer. Kniha zachycuje okamžiky života lidí, kteří bydlí…