Všemi dary obdarovaná
Autrot: Mike Carey
Nakladatelství: Host
Počet stran: 460
Překladatel: Lucie Horáková
Desetiletá Melánie žije spolu s dalšími dětmi na vojenské základně, kde se pod přísným dohledem vzdělává. Nadprůměrně inteligentní dívka miluje staré řecké báje a její spřízněnou duší je učitelka slečna Justineauová. Zato seržanta Parkse, který hlídá děti jako dráb, nesnáší. Stejně jako doktorku Caldwellovou. Ale bez nich to asi nejde, když je základna obklopena zpustošenou krajinou, kde stejně jako ve zbytku země vládnou hladovci - kanibalistická monstra, jež při honu za lidským masem nic nezastaví. Základna je však napadena a Melanii, slečně Justineauové, seržantu Parksovi, doktorce Caldwellové a vojínu Gallagherovi se podaří utéct. Společně se vydají na cestu do Majáku, posledního místa v Británii, které se podařilo od nákazy zachránit. Jenže budou Melanii v Majáku chtít, když ji v blízkosti lidí popadá zoufalý hlad, jaký ještě nezažila.
Šedivými železnými dveřmi přijde každé ráno nejdřív seržant, pak vojáci a nakonec vyučující. Projdou chodbou, minou Melaniiny dveře a jsou cítit silným nahořklým chemickým zápachem. není to příjemná vůně, ale i tak Melanii dělá radost, protože to znamená, že začíná vyučování.
\když Melanie zaslechne cvaknutí západky a kroky, přiběhne ke dveřím cely a na špičkách kouká dveřním okénkem, jak chodbou procházejí lidé. Zavolá na ně a popřeje jim dobré ráno, ale nemají v popisu práce ji odpovídat a většinou to nedělají. Seržant a vojáci nepozdraví nikdy, ani doktorka Caldwellová a pan Whitaker. Doktorka Selkirková prochází kolem strašně rychle a nikdy se neohlíží, takže ji Melanie ani nevidí do tváře.Ale někdy ji alespoň zamává slečna Justineauová nebo se na ni rychle pokradmu usměje slečna Mailerová.
Máte rádi knihy o zkáze světa? Tak právě pro vás je tu kniha Všemi dary obdarovaná. Za nenápadnou obálkou se skrývá silný příběh. Svět je zasažen cizopasnou houbu, která si dokáže podmanit nakažené lidi. Krajina se pomalu mění na území nakažených, kterým říkají hladovci. Zůstalo jen několik málo ostrůvků, kde žijí zdraví lidé. Snaží se přežít, ale mají čím dál méně prostředků.
Hlavní hrdinkou příběhu je dívka, velmi inteligentní, jejíž jedinou slabostí je neovladatelná touha po lidském mase. Proto ji tak hlídají, proto je celý den připoutaná a proto se ji nikdo nesmí ani dotknout. Pro doktorku Caldwellovou je pouze zkoumaný vzorek číslo jedna.
Kniha se velmi dobře čte. Příběh malé Melánie, které ani neví kdo je a kdo jsou její rodiče, vás vezme za srdce. Její láska k vědění, ke knihám a k její učitelce paní Justineauové je velmi sympatická. Máme ji rádi, i když se dozvíme o její touze po lidském mase. Držíme jí palce, aby se dostala ze všech nebezpečí, které ji po cestě potkají. Stejně tak nám přiroste k srdce slečna Justineauová, která se nedokáže držet zpátky od svých malých svěřenců. Záleží ji na nich, a jako jediná v nich vidí lidské bytosti, které si zaslouží nejen život, ale i lásku a pohlazení.
Velmi zvláštní je postava seržanta Parkse. Zpočátku je velmi nesympatický, až nenáviděný. K dětem se chová velmi necitelně, tak jak mu to nařizuje jeho postavení. Postupně ale dostáváme o jeho životě více informací. Začneme chápat jeho chování, pochopíme jeho odtažitost. Po útěku z napadené základny, se začne projevovat jako kladná postava. Jeho racionální myšlení dokáže uprchlíky dostat z nejednoho problému. Všichni na něho spoléhají.
Kniha se mi dostala pod kůži nejen svým příběhem, ale i zpracováním. Rozpor mezi nevinností Melanie a její touhou po lidském mase je fascinující. Její vnitřní boj, kdy se snaží chovat se vzorně, podle naučených pouček. Celý dosavadní život ji drželi v izolaci, učili ji o dobru a zlu a ona vše chápe doslovně. Ve skutečném světě je proto ztracená a nechápe ho. Jenže skutečný svět už není. Jde o boj mezi nenakaženými lidmi, vetešáky a hladovci. Každý má své potřeby a motivy a všichni jsou vedení touhou přežít.
Od knihy je těžké se odtrhnout. Je dokonalou kombinací napětí, tajemna a ano i lásky ( i když ta je tam trochu skrytá). Přesto, že je v knize plno krve, nebrala jsem ji jako horor. Dokonale jsem si ji užila se vším všudy, nic bych nevynechala a ani bych nic neubrala.
Komentáře