Hrdinové ve člunu
Autor: Daniel James Brown
Nakladatelství: MOBA (Moravska bastei)
Počet stran: 416
Od samého začátku to byl bláhový sen. Nikdo nečekal, že by posádka osmiveslice Washingtonské univerzity, složená ze synů dřevorubců, dělníků a farmářů, mohla porazit elitní týmy z Východního pobřeží a Velké Británie, a přesto to dokázali. Nakonec šokovali celý svět, když porazili i tým Německa, který vesloval pro Adolfa Hitlera na olympijských hrách v roce 1936 v Berlíně. Příběh se točí kolem Josepha Rantze, mladíka bez rodiny a budoucnosti, který se snaží najít díky sportu ztracenou sebeúctu.
Autor čerpá ze vzpomínek pamětníků i deníků samotných sportovců a ve své knize vytvořil nejen kroniku životního příběhu jednoho vyjimečného mladého muže, ale i nezapomenutelný obraz pohnuté doby.
Na knihu jsem se moc těšila. Trochu mě samozřejmě strašil počet stran, ale nakonec jsem se velmi dobře bavila a ani jedna stránka se mi nezdála zbytečná. Sport byl pro mě dlouhou dobu součástí každodenního života a tak jsem porovnávala způsob motivace a velikost zátěž sportovců tehdy a teď. Navíc je velký rozdíl provozovat jakýkoli sólový sport, kdy záleží zejména na výkonech jednotlivce a nebo být jedním z osmiveslice. U týmových sportů závisí hlavní na atmosféře mezi jednotlivými sportovci. Proto bylo tak důležité se stavit tu správnou posádku. Kluci si mezi sebou museli vytvořit přátelství a naučit se pomáhat si.
Rozjet loď tak rychle, jak chcete, je těžké. Vašim nepřítelem je samozřejmě odpor vody, neboť musíte vytlačit objem vody odpovídající hmotnosti mužů a vybavení, tatáž voda vás však také nese, takže je vám současně i přítelem. Takový je život: problémy, které musíte překonat, vás také nesou a s jejich překonáním jste stále silnější. ( George Yeoman Pocock)
Kniha je výpovědí o životě lidí v třicátých letech minulého století, kdy do života většiny z nich zasáhla hospodářská krize. Brown nám představuje zejména pohnuté osudy Josepha Rantze, který po smrti matky rozhodně idilycké nebyly. Neustálé stěhování, odstrkování nevlastní matky, až k úplnému odvržení. Jako chlapec se musel postarat sám o sebe. Otec to vše dovolil, jen proto aby si zachoval přízeň své mladé manželky. Joe se ale dokázal prodrat k úspěchu. Dostal se na univerzitu i do vysněné posádky osmiveslice. Pral se se svým osudem. Je až neuvěřitelné, co vše zvládl. Pracoval, studoval a ještě vrcholově sportoval. Kde na to vše bral sílu?
Člověk, který nemá hlubokou víru v sebe samotného - ve svou schopnost překonat útrapy a nepřízeň osudu - , by neměl něco tak smělého jako je závodní veslování na nejvyšší úrovni ani zkoušet. Tento sport skýtá tolik příležitostí k utrpení a tak málo příležitostí ke slávě, že v ně mohou uspět jen ti nejhouževnatější nadšenci. A přesto - a tohle je klíčové - žádný jiný sport nevyžaduje a neodměnuje potlačení vlastního já stejně jako veslování. Ty nejlepší posádky jsou možná složené z mužů nebo žen výjimečného talentu a síly, možná mají špičkové kormidelníky nebo štroky nebo háčky, nemají však žádné hvězdy. Nejdůležitější ze všeho je týmová práce - dokonale synchronizovaný pohyb svalů, vesel, lodi a vody-, celistvá a jednotná symfonie, již se posádka v pohybu stává. Žádní jednotlivci, žádná ega.
Vyprávění Daniela Browna je věcné a velmi čtivé. Popisuje nejen autentický život v pozadí světových událostí. Jde o velmi silný příběh, který své čtenáře určitě zasáhne. Naši hrdinové to neměli vždy lehké, ale nevzdali se a šli za svým cílem. Přesto, že jim nikdo nevěřil, dokázali překonat sami sebe a vyhrát.
V knize Hrdinové ve člunu se dozvíme nejen životní příběhy jednotlivých členů posádky, ale zaujme nás i osud trenéra Washingtonské univerzity Ala Ulbricksona, nebo výrobce závodních lodí George Pococka a dalších lidí, kteří se kolem týmu pohybují. Autor informace získal přímo od aktérů, ale i z jejich deníků, dopisů a vyprávění jejich rodin. Hlavním poselstvím knihy je, že pokud člověk opravdu chce, může dokázat cokoli.
Po přečtení této knihy se připravte na to, že budete mít chuť taky něco dokázat, byť by to mělo být jen zdokonalení se v angličtině, nebo začít více sportovat. Příběhy statečných chlapců, kteří se prali nejen s vodou, větrem, ale i s nemocí a nepřízní osudu, nedostatkem peněz. Všechno to postupně zvládly a dotáhli to do vítězného konce. Myslím si, že odměnou, za jejich dřinu nebyla jen výhra olympijské medaile, ale i získání přátelství na celý život.
Komentáře