Přeskočit na hlavní obsah

Výstava ježků

Poslední dobou mám takovou malou tvůrčí krizi. Proto přidávám článek o výstavě až teď. Doufám, že moji čtenáři mi to prominou a přes  jistou neaktuálnost se jim bude článek líbit.

Ti co mě sledují pravidelně vědí, že jsem si nedávno pořídila toho nejhezčího ježka pod sluncem. Je to opravdový krasavec. Proto jsem přemýšlela, že se s ním pojedu pochlubit na výstavu. Je škoda, že ostatní nemají možnost si ho prohlížet každý den a těšit se s ním. Nakonec jsem se rozhodla, že ho na výstavu nevezmu. Je to trochu nespolečenský bručoun, který nemá rád cizí lidi, buzení přes den a přílišný hluk. Tohle všechno by na výstavě zažil. Moje touha po výhře není tak velká, abych ho zbavila jeho pohodlíčka, které jsem mu doma zařídila.


Já sama naopak přítomnost stejně smýšlejících lidí vítám a tak jsem se na výstavu vypravila. Akce se konala v Praze v nádherném prostředí Toulcova dvora.




Místo výstavy bylo dokonale vybrané. Spojení města a přírody je moc fajn. Navíc se zde dá velmi dobře a zdravě najíst i s bezlepkovou dietou. To je pro mě velmi důležité. 

Na výstavě bylo plno krásných ježečků, ale mohli jsme si prohlédnout i morčata a králíky. Navíc jsme si mohli nakoupit krásné hlouposti pro radost, ale i něco hezkého pro ježky.




Moc hezký byl i pohled na připravené poháry pro vítěze.





Výstava se mi moc líbila. Některé ježky jsem si mohla i pohladit, pochovat. Nakonec jsem byla ráda, že jsem Horácia nechala doma, není to takový pohodář, jako většina ježků přítomných na výstavě. Nenechal by se tak v klidu prohlížet porotou. Určitě by pěkně hlasitě funěl.

Nakoupila jsem si plno drobností pro radost. Krásné magnetky, přívěšek a navíc pro Horácia nový tulipytlík.

každopádně příští rok jedeme zas, nakoupíme, pozdravíme známé a hezky si popovídáme o ježcích.

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak si žiju - narozeniny

Já nevím jek to máte vy, ale když jsou v rodině narozeniny, nezavládne poklidná a slavnostní nálada, ale spíš shon a zmatek. A přesně tak to dnes vypadá u nás. Moje milovaná a jediná dcera slaví dnes své narozeniny. Oficiálně je máš až za dva dny, ale aby mohla přijít na oslavu její nejlepší kamarádka, museli jsme termín trošku opravit. 


Co to znamená pro maminku? Vymyslet občerstvení, nakoupit - (to byl docela problém bez auta, tahala jsem tři velikánské tašky v pátek z práce a ještě jednu obří dnes ráno, prostě ze mě bude Rambo a svaly se mi nevejdou pod tričko), taky se musí uklidit a Klárka usoudila že i vyzdobit. Bohužel na výzdobu si vzpomněla až v pátek v osm hodin večer, když jsem přišla z práce, a to už jsem odmítla. Mohla si výzdobu vyrobit sama, ale to se jí už moc nechtělo. 
Ráno jsem vstávala jako první. Přestože je sobota byla jsem vzhůru už v šest. Hrůza. Musela jsem stihnout upéct dva dorty. Původně měl být dort jen jeden, ale mělo přijít pět holek a ještě aby jsme měl…

Soutěž

A mám tu slibovanou soutěž.

Díky mé spolupráci se spisovatelkou Petrou Nachtmanovou, jsem získala dvě knihy pro své čtenáře. Jedná se o knihy Hodinová manželka Eva a Svůdkyně s modrým nebem nad hlavou. Obě knihy jsou s věnováním přímo od autorky.






Mohou tedy vyhrát dva mí pravidelní čtenáři. A jaké jsou podmínky pro výhru? 
1) Sledovat můj blog.  2) Napsat do komentářů svojí emailovou adresu, na kterou vás mohu kontaktovat v případě výhry. 3) Můžete mi dát odkaz na svůj blog, abych se mohla podívat a třeba inspirovat. :-) 4) Odpovědět na otázku : Dáváte přednost českým nebo zahraničním spisovatelům a proč.  5) Budu ráda, pokud napíšete svého oblíbeného českého spisovatele - pro inspiraci.  6) Napište, které knize byste dali přednost. 
Soutěž vyhodnotím 15.10.2016

Padesát minut -recenze

Napsal: Robert M. Lindner Počet stran: 288 Nakladatelství: Portál
Knihy nakladatelství Portál mám moc ráda, mají zvláštní náboj. Proto jsem s radostí sáhla po nové knize a pustila se do ní. 
Robert Lindner byl známý psychoterapeut a psychoanalytik. Napsal knihu, ve které se nám snaží přiblížit svou práci. Představí nám pět svých případů, které ho něčím zaujaly. Nejen, že zjistíme něco o osobnostech, které vyšetřuje, podíváme se na jejich minulost, která je většinou příčinou jejich problémů. Zjistíme, jak důležitá je v jeho práci intuice, kdy se musí terapeut, často během okamžiku, rozhodnout jak se zachovat, aby pomohl svému pacientovi. Provede nás cestami svých úvah, vysvětlí nám svůj výběr terapie. Nebojí se odhalit i pochybnosti a nejistotu, které ho občas přepadají. Vždy je pro něj na prvním  místě pacient a jeho dobro. 
Vzhledem k těmto predisponujícím a přitěžujícím faktorům nepovažuji za nijak zvlášť překvapivé, že moje účast na Kirkově psychóze poněkud narušila onu duševní rov…