Přeskočit na hlavní obsah

Rudé paprsky severního slunce


autor: Markéta Hejkalová
nakladatelství: Hejkal
počet stran: 216

Moc ráda poznávám nové domácí spisovatele. Paní Markéta Hejkalová mi poslala knihu k recenzi a já jsem ráda, že jsem se seznámila s další spisovatelkou, která to se slovy umí. 

Česká žena Monika neví, co si dál počít se životem. pak odjede s manželem, badatelem blíže nejmenovaného ústavu pro zkoumání totalitní minulosti, na několik měsíců do jižní Koreje. Tam se bezhlavě zamiluje do muže, o němž ví jen to, že v něm potkala svojí druhou polovinu. Zrovna tak dobře ví, že jejich velká láska jednoho dne skončí, protože v obyčejném lidském světě nepřežije. Věčné štěstí a muže na celý život hledají i další hrdinky románu: paní Song, již manžel přiměl k útěku ze Severní Koreje, úspěšná česko-finská podnikatelka Kamila, která už nevěřila, že potká toho pravého, i tajemná slečna Lee. Která z nich nepřežije? Kruté paprsky severokorejské diktatury dopadají až do Soulu, do univerzitního kampusu, ztracených zákoutí i purpurového pokoje hodinového hotelu Ben Hur. Ale nejen tam. Ženy netuší, že jsou jen loutkami v podivné hře a jejich pohyby řídí neznámé vzdálené ruce. Nebo až příliš blízké? Kniha Rudé paprsky severního slunce je originálním spojením tklivého milostného příběhu a napínavé detektivky a čte se jedním dechem.

Probudím se zrovna ve chvíli, když nad horou naproti vychází slunce. Slečna Lee mluvila o vycházejícím sluncimálem jako o největší přednosti ubytování v kampusu, ale já ten údajný zázrak vidím poprvé. ne, ne údajný.Nachová koule pomaličku vystupuje z lesa. Jako kdyby tam seděl nějaký neviditelný obr a tu žhnoucí kouli vysunoval ven, ned hladinu stromů nebo mořských vln. Podívám se na hodinky.
Jsme v Koreji už několik týdnů, ale tohle je naše první volná sobota.Žádná návštěva, žádný univerzitní večítrek, žádné nakupování, nic. 



V knize se seznámíme s velkým počtem různých postav. Nejhlavnější je přesto asi pár Monika a Michla, jejichž život a pobyt v Korei je tou nejdůležitější událostí, ke které vlastně všechno směřuje. Michal pracuje v Praze, za rodinou dojíždí jen občas, jeho manželka Monika si připadá opomíjená. Neví jestli chce obnovit vztah s Michalem, nebo si raději bude hledat pozornost jinde. Když její manžel dostane možnost odjet na univerzitu do Koreje, bez rozmýšlení se rozhodne jet s ním a dát jejich vztahu šanci. V tu chvíli nemyslí na svou dceru, ani práci. Chce zmizet a zažít ještě něco vyjímečného. 

Korea je plná agentů, intrik a pro naše hrdiny je nebezpečná, což si oni vůbec neuvědomují. Snaží se najít cestu k sobě, ale moc se jim to nedaří. Monika je pořád sama a nudí se. Když potká mladého muže, ztratí hlavu a zamiluje se. Co na tom, že jejich láska je předem odsouzená k zániku, je potřeba si užít přítomných okamžiků, a alespoň na chvíli se cítit živá a milovaná. 



Příběh je psán z více pohledů. Proto víme, co si myslí Michal, Monika, slečna Lee, Karolína. Díky tomu nám není jejich jednání záhadou, přesně víme co dělají a proč. Jediné co je pro nás neznámou v příběhu, jsou politické intriky a o jejich plánech se dozvídáme jen pomalu. Některé skutečnosti nám zůstanou záhadou i po přečtení knihy. 

Styl autorky je velmi čtivý. Z počátku jsem si jednotlivé příběhy nedokázala spojit, ale vše se postupně vyjasňovalo a propojovalo. Líbilo se mi zapojení politiky do klasického života našich hrdinů. Příběh tím ztratil nádech obyčejnosti, pohled jednotlivých postav na události, jejich postoje a myšlenky. Pro mě by mohlo být víc popsané prostředí exotické Koreje, příroda a život lidí v této společnosti. 

Musím vyzdvihnout jak umi autorka pracovat s napětím. Byla jsem zvědavá, jak to s jednotlivými hrdiny dopadne a tak jsem knihu doslova zhltla během chvilky. Trochu mě mrzel vzhled obálky. V knihkupectví bych si knihy určitě ani nevšimla, což je velká škoda, protože kniha rozhodně za přečtení stojí. 

Za knihu k recenzi děkuji autorce Markétě Hejkalové. 

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak si žiju - narozeniny

Já nevím jek to máte vy, ale když jsou v rodině narozeniny, nezavládne poklidná a slavnostní nálada, ale spíš shon a zmatek. A přesně tak to dnes vypadá u nás. Moje milovaná a jediná dcera slaví dnes své narozeniny. Oficiálně je máš až za dva dny, ale aby mohla přijít na oslavu její nejlepší kamarádka, museli jsme termín trošku opravit. 


Co to znamená pro maminku? Vymyslet občerstvení, nakoupit - (to byl docela problém bez auta, tahala jsem tři velikánské tašky v pátek z práce a ještě jednu obří dnes ráno, prostě ze mě bude Rambo a svaly se mi nevejdou pod tričko), taky se musí uklidit a Klárka usoudila že i vyzdobit. Bohužel na výzdobu si vzpomněla až v pátek v osm hodin večer, když jsem přišla z práce, a to už jsem odmítla. Mohla si výzdobu vyrobit sama, ale to se jí už moc nechtělo. 
Ráno jsem vstávala jako první. Přestože je sobota byla jsem vzhůru už v šest. Hrůza. Musela jsem stihnout upéct dva dorty. Původně měl být dort jen jeden, ale mělo přijít pět holek a ještě aby jsme měl…

Soutěž

A mám tu slibovanou soutěž.

Díky mé spolupráci se spisovatelkou Petrou Nachtmanovou, jsem získala dvě knihy pro své čtenáře. Jedná se o knihy Hodinová manželka Eva a Svůdkyně s modrým nebem nad hlavou. Obě knihy jsou s věnováním přímo od autorky.






Mohou tedy vyhrát dva mí pravidelní čtenáři. A jaké jsou podmínky pro výhru? 
1) Sledovat můj blog.  2) Napsat do komentářů svojí emailovou adresu, na kterou vás mohu kontaktovat v případě výhry. 3) Můžete mi dát odkaz na svůj blog, abych se mohla podívat a třeba inspirovat. :-) 4) Odpovědět na otázku : Dáváte přednost českým nebo zahraničním spisovatelům a proč.  5) Budu ráda, pokud napíšete svého oblíbeného českého spisovatele - pro inspiraci.  6) Napište, které knize byste dali přednost. 
Soutěž vyhodnotím 15.10.2016

Moudra z knih 2017

V roce 2015 jsem se zapojila do projektu MOUDRAZKNIH.  Projekt nás neskutečně bavil. Všude jsme ukrývali lístečky s pečlivě vybranými úryvky z knih. Někdy jsme měli štěstí a mohli jsme pozorovat lidi, kteří je najdou a jejich reakce. Proto jsem se rozhodla projekt opět rozjet. 



Pokud máte rádi knihy, možná se vám některé věty  zažerou pod kůži. Já si je zapisuji do sešitu, který mám speciálně na citáty. Občas se mi hodí, když píšu věnování do darované knihy, nebo posílám dopis a chci přidat vhodný citát. Teď jsem našla nové využití. Moudra z knih. Pokud se vám stane, že narazíte na nějaký citát, který se vám z nějakého důvodu líbí, dáte si tu práci a napíšete ho na kousek papíru. Jestli použijete počítač a text vytisknete, nebo ho napíšete ručně je už zcela na každém z vás. Hlavní je citát převést do papírové podoby a předat ho dál. Můžete ho nechat na lavičce v parku, v nákupním košíku, dát ho do náhodně vybrané schránky, vše je jen na vás. Jde o to se podělit o kousek knihy, nebo myš…