Rudé paprsky severního slunce


autor: Markéta Hejkalová
nakladatelství: Hejkal
počet stran: 216

Moc ráda poznávám nové domácí spisovatele. Paní Markéta Hejkalová mi poslala knihu k recenzi a já jsem ráda, že jsem se seznámila s další spisovatelkou, která to se slovy umí. 

Česká žena Monika neví, co si dál počít se životem. pak odjede s manželem, badatelem blíže nejmenovaného ústavu pro zkoumání totalitní minulosti, na několik měsíců do jižní Koreje. Tam se bezhlavě zamiluje do muže, o němž ví jen to, že v něm potkala svojí druhou polovinu. Zrovna tak dobře ví, že jejich velká láska jednoho dne skončí, protože v obyčejném lidském světě nepřežije. Věčné štěstí a muže na celý život hledají i další hrdinky románu: paní Song, již manžel přiměl k útěku ze Severní Koreje, úspěšná česko-finská podnikatelka Kamila, která už nevěřila, že potká toho pravého, i tajemná slečna Lee. Která z nich nepřežije? Kruté paprsky severokorejské diktatury dopadají až do Soulu, do univerzitního kampusu, ztracených zákoutí i purpurového pokoje hodinového hotelu Ben Hur. Ale nejen tam. Ženy netuší, že jsou jen loutkami v podivné hře a jejich pohyby řídí neznámé vzdálené ruce. Nebo až příliš blízké? Kniha Rudé paprsky severního slunce je originálním spojením tklivého milostného příběhu a napínavé detektivky a čte se jedním dechem.

Probudím se zrovna ve chvíli, když nad horou naproti vychází slunce. Slečna Lee mluvila o vycházejícím sluncimálem jako o největší přednosti ubytování v kampusu, ale já ten údajný zázrak vidím poprvé. ne, ne údajný.Nachová koule pomaličku vystupuje z lesa. Jako kdyby tam seděl nějaký neviditelný obr a tu žhnoucí kouli vysunoval ven, ned hladinu stromů nebo mořských vln. Podívám se na hodinky.
Jsme v Koreji už několik týdnů, ale tohle je naše první volná sobota.Žádná návštěva, žádný univerzitní večítrek, žádné nakupování, nic. 



V knize se seznámíme s velkým počtem různých postav. Nejhlavnější je přesto asi pár Monika a Michla, jejichž život a pobyt v Korei je tou nejdůležitější událostí, ke které vlastně všechno směřuje. Michal pracuje v Praze, za rodinou dojíždí jen občas, jeho manželka Monika si připadá opomíjená. Neví jestli chce obnovit vztah s Michalem, nebo si raději bude hledat pozornost jinde. Když její manžel dostane možnost odjet na univerzitu do Koreje, bez rozmýšlení se rozhodne jet s ním a dát jejich vztahu šanci. V tu chvíli nemyslí na svou dceru, ani práci. Chce zmizet a zažít ještě něco vyjímečného. 

Korea je plná agentů, intrik a pro naše hrdiny je nebezpečná, což si oni vůbec neuvědomují. Snaží se najít cestu k sobě, ale moc se jim to nedaří. Monika je pořád sama a nudí se. Když potká mladého muže, ztratí hlavu a zamiluje se. Co na tom, že jejich láska je předem odsouzená k zániku, je potřeba si užít přítomných okamžiků, a alespoň na chvíli se cítit živá a milovaná. 



Příběh je psán z více pohledů. Proto víme, co si myslí Michal, Monika, slečna Lee, Karolína. Díky tomu nám není jejich jednání záhadou, přesně víme co dělají a proč. Jediné co je pro nás neznámou v příběhu, jsou politické intriky a o jejich plánech se dozvídáme jen pomalu. Některé skutečnosti nám zůstanou záhadou i po přečtení knihy. 

Styl autorky je velmi čtivý. Z počátku jsem si jednotlivé příběhy nedokázala spojit, ale vše se postupně vyjasňovalo a propojovalo. Líbilo se mi zapojení politiky do klasického života našich hrdinů. Příběh tím ztratil nádech obyčejnosti, pohled jednotlivých postav na události, jejich postoje a myšlenky. Pro mě by mohlo být víc popsané prostředí exotické Koreje, příroda a život lidí v této společnosti. 

Musím vyzdvihnout jak umi autorka pracovat s napětím. Byla jsem zvědavá, jak to s jednotlivými hrdiny dopadne a tak jsem knihu doslova zhltla během chvilky. Trochu mě mrzel vzhled obálky. V knihkupectví bych si knihy určitě ani nevšimla, což je velká škoda, protože kniha rozhodně za přečtení stojí. 

Za knihu k recenzi děkuji autorce Markétě Hejkalové. 

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Oldřich z Chlumu román a skutečnost

Jak si žiju - narozeniny

Kluk na větvi