Písecká četnická pátračka - recenze


autor: Ladislav Beran
nakladatelství: MOBA (Moravská bastei)
počet stran: 260

Začteme se do krátkých příběhů písecké četnické pátrací stanice. Autor vyhledává v archívech a dobovém tisku skutečné případy a převádí je pro nás do zábavné a čtivé formy. Potkáme se se štábním kapitánem Votrubou, štábními strážmistry Kubíkem a Hřebejkem. Díky knize se ocitneme v třicátých letech minulého století, poznáme tehdejší život. Seznámíme se s vyšetřovacími praktikami té doby, a zjistíme, že i tehdy bylo to hlavní logické myšlení. 


Autor Ladislav Beran má za sebou dlouholetou kriminalistickou praxi. Možná proto jsou jeho povídky tak skutečné. Dokáže vyhledávat v archívech zajímavé případy a co je nejdůležitější vdechne jim nový život. Je vidět, že město Písek zná a miluje. Ladislav Beran je držitelem několika prestižních literárních cen, např. Číše Petra Voka, což je jihočeská literární cena za celoživotní dílo. 
Knihu jsem si vybrala hlavně proto, že obdivuji seriál Četnické humoresky. Seriál nadchl celou moji rodinu a tak jsem se těšila, že si podobné příběhy počtu i v knize. A můžu říct, že mě kniha nezklamala. Moc se mi líbilo, že autor dokázal zpracovat nejen velké případy jako jsou vraždy, velké loupeže, ale i drobnosti jako krádež dámského prádla, Přece jenom udělat zajímavý příběh z banálního zmizení prádla je umění. 

Ne vždycky se písecké četnické pátračce v roce tisíc devět set třicet osm dařilo tak, jak by si představovala. Bylo dost případů, kdy musela takzvaně vařit z vody, protože od začátku vyšetřování k němu bylo, jak říkával štábní strážmistr Hřebejk, když se vrátil z případu, lautr hovno. Přesně tak tomu bylo koncem léta, konkrétně na svatou Annu, kdy na pátračku přišla Josefa Hadrabová mimo jiné na svůj věk pěkná šmrnc baba, oznámit znásilnění své čtrnáctileté dcery Marty. 

Moc se mi líbilo, že příběhy jsou krátké, řešené s nadsázkou a mnohdy vtipně. Pokud se do knihy zakousnete, zjistíte jak dostat přiznání ze známého kasaře, jak se vyšetřuje zmizení holky od vedle, nebo jak se dostat na kobylku vrahovi. Příběhy jsou ze života, psané lidsky s troškou humoru. Postavy mají své rituály, své zvyklosti, které čtenáře potěší a zapojí ho víc do děje. Čtenář se dokáže vcítit do doby, kdy se děj odehrává. Musím přiznat, že u některých příběhů jsem se nemohla dočkat vyřešení. Způsoby jak se s vyšetřováním četníci poperou, jaké kroky podniknou, aby získaly potřebné odpovědi se případ od případu liší. Základem je komunikace s lidmi. To je na práci četníka asi nejdůležitější.  

Povídky se mi moc líbily a rozhodně je doporučím. Tím, že nejsou moc dlouhé, vždy si na ně dokážete udělat chvilku volna. 


Za knihu k recenzi děkuji nakladatelství MOBA

Knihu si můžete koupit ZDE




Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Moudra z knih 2017

Soutěž

Jak si žiju - narozeniny