Všední den




Slavka Čubanoví

Další všední den.

Je úterý, takže ráno musím brzy vstávat. Většinou to zvládám celkem dobře, ale dnes jsem se nemohla vyhrabat z peřiny. Protože jsem hrdou majitelkou borderkolie, hurá ještě se psem ven. Nechápu, kde ta moje potvůrka bere tolik energie. Musí na nás být ráno krásný pohled. Já, ještě nenalíčená se ploužím ještě spící ulicí a kolem mě se nadšeně prohání pes. Kdyby mi tak kousek energie přenechala, no nic.

Honem domů a na autobus. V práci naštěstí ráno nebyl šéf. Nevím jestli to máte taky tak, ale když není v práci šéfík, všechno mi jde daleko líp. Ne, neflákám se, opravdu pracuji, ale je mi tak nějak volněji. V práci jsem si jako první samozřejmě uvařila kafe. Jsem závislá. Možná by mohli udělat skupinu anonymních kafařů. Hrdě bych vstala a prohlásila, jsem kafoholik (nebo možná kávoholik?)
 Někdy si myslím, že bez této závislosti by mi bylo líp. Zdá se, že pokud si ráno nedám svou drogu, nefunguji. Dokážu všechno poplést, držím v ruce papír a během chvilky nevím, kam jsem ho dala. Nakonec ho objevím na tom neméně pravděpodobném místě (např v lednici).
V práci to dnes docela šlo, ale už se těším domů na své druhé kafe, někdy ho stihnu i v práci a doma si dám třetí.

Mám ráda i cestu z a do práce. Jezdím autobusem. Pokud byste chtěli prozradit kudy jezdím, nemám ani zdání. Domů bych asi netrefila. Celou cestu jsem zašitá v knize. Většinou si ani nevšimnu, kdo si vedle mě sedne, pokud do mě přímo nestrčí a nepozdraví mě. Dnes jsem četla Analfabetku, která umí počítat. Knížka je vtipná a já opět málem zapomněla vystoupit. Naštěstí řidiči mě už znají a většinou jede i někdo známý a tak mě upozorní, že už je třeba opustit dopravní prostředek a vydat se domů.

Pes měl dneska moc dobrou náladu. Přítel jí vzal ven a hrál si s ní. Je zvláštní jak se pes umí usmívat. Vždycky to na ní poznám, jakou má náladu. Vítá mě vždy, jen intenzita vítání je vždy jiná. Dneska byla vyloženě vysmátá.

Uvařila jsem si kafe, udělala si jogurt se sušenými jablíčky a hurá zapnout počítač. Vždy musím zkontrolovat co je nového, kdo mi napsal, atd.
Dnes nemám ani moc starostí, dcera si dovedla kamarádku ze školy. Udělala jsem jim popkorn a vypustila je na hřiště. Přítel si staví letadýlko, pes  a kočka spí. To je pohodička.
Už si dnes jen připravím podklady na zítřejší kroužek. Na žádost dětí budeme zítra vyrábět sliz. Moc tomu nerozumím, ale děti sliz milují. Nedá se s tím nic moc děla, sliz je prostě jen slizký. Už jsem ho vyráběli v minulém pololetí dvakrát a teď mě zase uprosili. Aspoň si nemusím nic moc připravovat.

Večer ještě udělám mojí nenáročné rodince večeři, pak si sedneme k televizi a pustíme si film. Výběr je vždy na příteli a dceři. Já jsem nenáročný divák a většinou se mi všechno líbí. Jsem ten, kdo se název filmu dozví jako poslední.
Celkem úspěšný den.

A jaký den jste měli vy? 

1 komentář

Populární příspěvky z tohoto blogu

Oldřich z Chlumu román a skutečnost

Jak si žiju - narozeniny

Volba - klíčový okamžik