Nové Pompeje


Autor: Daniel Godfrey
Nakladatalství: Omega
Počet stran: 472

Cestování do minulosti je věčné téma, které nás snad nikdy neomrzí, ale co takhle přenést z minulosti lidi, kteří zemřeli. To už je jiná. V knize, Nové Pompeje od Daniela Godfreye, tentokrát přenesli většinu osob ze zničených Pompejí. Jenže naše nové technologie a moderní kultura by je mohla zmást. Dokáží se lidé z minulosti vyrovnat s výdobytky civilizace, které jsme zatím získali? 

Nick Houghton je historik. Pracuje na univerzitě a snaží se dokončit svojí vědeckou práci. Moc mu to nejde, rozptyluje ho pozornost určená jeho otci, i fádní téma, které mu vlastně nic moc neříká. Proto skočí po nabídce pracovat pro Novus Particles. Tajemnou společnost, která dokáže přenášet lidi z minulosti do současnosti. Je nadšený možnostmi, které tím získá. Může zkoumat historii, mluvit s lidmi, zjistit nejen jak žijí, ale i co si myslí. Bohužel, ne všichni lidé mají podobné myšlenky jako Nick. Chtějí vydělávat a to hodně. Nezáleží jim na jednotlivcích a jejich osudech. Ve všem vidí jen možnost získat více peněz a moci.

POMPEJE. ZTRACENÉ ŘÍMSKÉ město pohřbené pod popelem a lávou, jehož obyvatelé zemřeli v žáru a udušením.V Nickově mysli se rýsovaly čerstvé obrazy jejich ulic a budov. To místo navštívil mnohokrát. Procházel se po jejich chodnících. Četl nápisy, které zůstaly na jejich zdech. A teď?  Mohou se jejich obyvatelé znovu setkat se svým městem? 


Kniha je založena na střídání dvou dějových linek. Ta hlavní je s Nickem a vedlejší se zabývá osudem  Kirsten Chapmanové, pokojské, která jednoho dne zmizela ze svého pokoje. Tato druhá linie je dlouho dost matoucí, protože ani sama Kirsten netuší co se s ní děje. Byla prohlášená za nezvěstnou. Přitom se každou chvíli ocitá ve svém pokoji, kde jí nemůže nikdo ani vidět ani slyšet. Je snad mrtvá? 

Hlavní postava Nick, mi přišel dost naivní. Věří tomu, co mu lidé řeknou, bez toho, aby poslouchal vlastní rozum. Nick je nadšenec a historii miluje, proto je pro něj tak úžasné, moci se podílet na projektu Pompeje. Bohužel dlouho není schopen prohlédnout skutečnou podstatu věci. 
Je mnoho způsobů, jakými můžete přispět historii. Možná můžete jenom něco prohodit.Náhodnou, bezděčnou poznámku, která pomůže v řešení nějakého problému. 

Kniha se zabývá teorií, co by se stalo kdyby... Tentokrát jde o přenášení lidí, nebo celých měst z minulosti. Jak se s tím konkrétní lidé vyrovnají? Jak jim zajistit co nejvhodnější podmínky pro život. Nick je fascinován, může se procházet po ulicích dávno ztraceného města, pozorovat život v ulicích, jíst jídlo, které je pro dané období typické. Jenže lidé z Nových Pompejí nejsou pasivní, nevěří vymyšleným historkám, chtějí mít svůj život ve svých rukou. Proto není divu, že se bouří a vzpouzejí cizím vládcům. Nick se kvůli tomu dostává do velmi nebezpečných situací, kde mu jde o život. 

V knize se dozvíme plno informací z historie ztraceného města. Autor se snažil o opravdu co nejpodrobnější pohled do dějin. Popisuje jejich domy, náboženské přesvědčení, filozofií atd.  Navíc nadnesl otázku etickou. Jak přistoupit k možnosti navrátit do života dávno mrtvé lidi. Jak k nim přistupovat, jaké mají práva a co vše si k nim můžeme dovolit. 



Kniha se čte lehce, je sestavená s krátkých kapitol což ji dodává na dynamice. Autor střídá dějové linie a jen pomalu rozplétá hlavní zápletku. Líbí se mi náhled do historie, okrajově se zaměříme na vědecké objevy, zažijeme revoluci, nebezpečí a konspirační teorie. Děj je postavený hlavně na popisech. V těch se autor doslova vyžívá. Jediné, co bych knize vytkla je závěr. Ten byl velmi fádní a doslova nezajímavý.

Knihu doporučuji všem, kdo mají rádi historii a rozvíjení teorie o cestování časem. 


Za knihu k recenzi děkuji nakladatelství Omega a

 knihkupectví Knihy Dobrovský



Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak si žiju - narozeniny

Volba - klíčový okamžik

Oldřich z Chlumu román a skutečnost