Přeskočit na hlavní obsah

Nové Pompeje


Autor: Daniel Godfrey
Nakladatalství: Omega
Počet stran: 472

Cestování do minulosti je věčné téma, které nás snad nikdy neomrzí, ale co takhle přenést z minulosti lidi, kteří zemřeli. To už je jiná. V knize, Nové Pompeje od Daniela Godfreye, tentokrát přenesli většinu osob ze zničených Pompejí. Jenže naše nové technologie a moderní kultura by je mohla zmást. Dokáží se lidé z minulosti vyrovnat s výdobytky civilizace, které jsme zatím získali? 

Nick Houghton je historik. Pracuje na univerzitě a snaží se dokončit svojí vědeckou práci. Moc mu to nejde, rozptyluje ho pozornost určená jeho otci, i fádní téma, které mu vlastně nic moc neříká. Proto skočí po nabídce pracovat pro Novus Particles. Tajemnou společnost, která dokáže přenášet lidi z minulosti do současnosti. Je nadšený možnostmi, které tím získá. Může zkoumat historii, mluvit s lidmi, zjistit nejen jak žijí, ale i co si myslí. Bohužel, ne všichni lidé mají podobné myšlenky jako Nick. Chtějí vydělávat a to hodně. Nezáleží jim na jednotlivcích a jejich osudech. Ve všem vidí jen možnost získat více peněz a moci.

POMPEJE. ZTRACENÉ ŘÍMSKÉ město pohřbené pod popelem a lávou, jehož obyvatelé zemřeli v žáru a udušením.V Nickově mysli se rýsovaly čerstvé obrazy jejich ulic a budov. To místo navštívil mnohokrát. Procházel se po jejich chodnících. Četl nápisy, které zůstaly na jejich zdech. A teď?  Mohou se jejich obyvatelé znovu setkat se svým městem? 


Kniha je založena na střídání dvou dějových linek. Ta hlavní je s Nickem a vedlejší se zabývá osudem  Kirsten Chapmanové, pokojské, která jednoho dne zmizela ze svého pokoje. Tato druhá linie je dlouho dost matoucí, protože ani sama Kirsten netuší co se s ní děje. Byla prohlášená za nezvěstnou. Přitom se každou chvíli ocitá ve svém pokoji, kde jí nemůže nikdo ani vidět ani slyšet. Je snad mrtvá? 

Hlavní postava Nick, mi přišel dost naivní. Věří tomu, co mu lidé řeknou, bez toho, aby poslouchal vlastní rozum. Nick je nadšenec a historii miluje, proto je pro něj tak úžasné, moci se podílet na projektu Pompeje. Bohužel dlouho není schopen prohlédnout skutečnou podstatu věci. 
Je mnoho způsobů, jakými můžete přispět historii. Možná můžete jenom něco prohodit.Náhodnou, bezděčnou poznámku, která pomůže v řešení nějakého problému. 

Kniha se zabývá teorií, co by se stalo kdyby... Tentokrát jde o přenášení lidí, nebo celých měst z minulosti. Jak se s tím konkrétní lidé vyrovnají? Jak jim zajistit co nejvhodnější podmínky pro život. Nick je fascinován, může se procházet po ulicích dávno ztraceného města, pozorovat život v ulicích, jíst jídlo, které je pro dané období typické. Jenže lidé z Nových Pompejí nejsou pasivní, nevěří vymyšleným historkám, chtějí mít svůj život ve svých rukou. Proto není divu, že se bouří a vzpouzejí cizím vládcům. Nick se kvůli tomu dostává do velmi nebezpečných situací, kde mu jde o život. 

V knize se dozvíme plno informací z historie ztraceného města. Autor se snažil o opravdu co nejpodrobnější pohled do dějin. Popisuje jejich domy, náboženské přesvědčení, filozofií atd.  Navíc nadnesl otázku etickou. Jak přistoupit k možnosti navrátit do života dávno mrtvé lidi. Jak k nim přistupovat, jaké mají práva a co vše si k nim můžeme dovolit. 



Kniha se čte lehce, je sestavená s krátkých kapitol což ji dodává na dynamice. Autor střídá dějové linie a jen pomalu rozplétá hlavní zápletku. Líbí se mi náhled do historie, okrajově se zaměříme na vědecké objevy, zažijeme revoluci, nebezpečí a konspirační teorie. Děj je postavený hlavně na popisech. V těch se autor doslova vyžívá. Jediné, co bych knize vytkla je závěr. Ten byl velmi fádní a doslova nezajímavý.

Knihu doporučuji všem, kdo mají rádi historii a rozvíjení teorie o cestování časem. 


Za knihu k recenzi děkuji nakladatelství Omega a

 knihkupectví Knihy Dobrovský



Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak si žiju - narozeniny

Já nevím jek to máte vy, ale když jsou v rodině narozeniny, nezavládne poklidná a slavnostní nálada, ale spíš shon a zmatek. A přesně tak to dnes vypadá u nás. Moje milovaná a jediná dcera slaví dnes své narozeniny. Oficiálně je máš až za dva dny, ale aby mohla přijít na oslavu její nejlepší kamarádka, museli jsme termín trošku opravit. 


Co to znamená pro maminku? Vymyslet občerstvení, nakoupit - (to byl docela problém bez auta, tahala jsem tři velikánské tašky v pátek z práce a ještě jednu obří dnes ráno, prostě ze mě bude Rambo a svaly se mi nevejdou pod tričko), taky se musí uklidit a Klárka usoudila že i vyzdobit. Bohužel na výzdobu si vzpomněla až v pátek v osm hodin večer, když jsem přišla z práce, a to už jsem odmítla. Mohla si výzdobu vyrobit sama, ale to se jí už moc nechtělo. 
Ráno jsem vstávala jako první. Přestože je sobota byla jsem vzhůru už v šest. Hrůza. Musela jsem stihnout upéct dva dorty. Původně měl být dort jen jeden, ale mělo přijít pět holek a ještě aby jsme měl…

Soutěž

A mám tu slibovanou soutěž.

Díky mé spolupráci se spisovatelkou Petrou Nachtmanovou, jsem získala dvě knihy pro své čtenáře. Jedná se o knihy Hodinová manželka Eva a Svůdkyně s modrým nebem nad hlavou. Obě knihy jsou s věnováním přímo od autorky.






Mohou tedy vyhrát dva mí pravidelní čtenáři. A jaké jsou podmínky pro výhru? 
1) Sledovat můj blog.  2) Napsat do komentářů svojí emailovou adresu, na kterou vás mohu kontaktovat v případě výhry. 3) Můžete mi dát odkaz na svůj blog, abych se mohla podívat a třeba inspirovat. :-) 4) Odpovědět na otázku : Dáváte přednost českým nebo zahraničním spisovatelům a proč.  5) Budu ráda, pokud napíšete svého oblíbeného českého spisovatele - pro inspiraci.  6) Napište, které knize byste dali přednost. 
Soutěž vyhodnotím 15.10.2016

Moudra z knih 2017

V roce 2015 jsem se zapojila do projektu MOUDRAZKNIH.  Projekt nás neskutečně bavil. Všude jsme ukrývali lístečky s pečlivě vybranými úryvky z knih. Někdy jsme měli štěstí a mohli jsme pozorovat lidi, kteří je najdou a jejich reakce. Proto jsem se rozhodla projekt opět rozjet. 



Pokud máte rádi knihy, možná se vám některé věty  zažerou pod kůži. Já si je zapisuji do sešitu, který mám speciálně na citáty. Občas se mi hodí, když píšu věnování do darované knihy, nebo posílám dopis a chci přidat vhodný citát. Teď jsem našla nové využití. Moudra z knih. Pokud se vám stane, že narazíte na nějaký citát, který se vám z nějakého důvodu líbí, dáte si tu práci a napíšete ho na kousek papíru. Jestli použijete počítač a text vytisknete, nebo ho napíšete ručně je už zcela na každém z vás. Hlavní je citát převést do papírové podoby a předat ho dál. Můžete ho nechat na lavičce v parku, v nákupním košíku, dát ho do náhodně vybrané schránky, vše je jen na vás. Jde o to se podělit o kousek knihy, nebo myš…