Slávka Knihomolka

Už jsem psala o tom, že vedu kroužek pro děti. Byla to pro mě taková zkouška, jaké to je učit děti . Říkala jsem si, že jednu hodinu týdně to zvládnu vždy. Nakonec z toho byly dvě hodiny týdně, a bylo to prima. (No někdy taky na nervy.:-)) Na kroužku jsme zkoušeli různé pokusy z fyziky a chemie a myslím, že to děti celkem oslovilo a že je to i bavilo. Aby jím to přineslo i nějaké to poučení, zadávala jsem jim různé projekty. Každý to zná, teorie je nutné zlo a tak jsem jim to tímto zpříjemnila. Za projekty děti dostávali barvící lízátka. Moc se jim líbilo mít modrý jazyk a tak to mělo celkem úspěch.  Pokus sloní zubní pěna Poslední hodinu jsem jim chtěla zpříjemnit, a protože milují knihy, dostali za úkol donést svojí nejoblíbenější knihu a představit ji ostatním. Já vím, bylo to trochu mimo zaměření kroužku, ale musím říct, že to děti očividně bavilo. Zjistila jsem, že mám na kroužku hodně vášnivých čtenářů.  Pokud si teda myslíte, že děti nečtou, není to až tak pra

Pátek, konečně. Dnes už jsem opravdu čekala na konec pracovní doby, jako na smilováni. připadám si úplně vyždímaná. Totální skrat, těším se na víkend. Máme naplánovaný výlet do ZOO. Ještě uvidíme jestli pojedeme v sobotu, nebo neděli. Rozhodne počasí. Tak snad bude aspoň trochu hezky. Čtu teď krásnou knihu Procitnutí slečny Primové. Kniha se mi líbí tak, že si ji čtu tajně i v práci. Snad mi na to nepříjdou. Jen si nedokážu spojit postavu z knihy a obálku. Čtu to na čtečce, takže obálku vidím jen na počítači, ale nějak mi to k sobě nesedí. Uvidíme jak to bude dál. Zatím jsem zamilovaná do muže z křesla. Teda, jak to dopadne.

Tak dneska mám pro změnu modré prsty. Na kroužku jsme vyráběli sliz a trochu jsme to přehnali s barvou. Vypadám jak šmoula. Aspoň prodavačky v obchodech na mě divně koukaly. Měla jsme celý den celkem depku. Taky to počasí. Tak jsem si zašla do knihkupectví a koupila si knihu. Teda neplánovala jsem to. Chtěla jsem si jen vyzvednout nový Neoluxor, a tahle byla za 75,-korun. Prostě nekup to. Na večeři jsem dělala bramboráky. Chtěla jsem je vyfotit, abych vám udělala chutě, ale jaksi už nejsou. Prý se musí jíst dokud jsou teplé a mě trvalo příliš dlouho, než jsem vytáhla foták.  Tak ještě sklenička vína a dobrý film před spaním. 

Na veletrhu svět knih jsem si koupila Měsíčník pro světovou literaturu Plav. Tentokrát bylo téma Láska. Na obálce je nápis Hory přenáší. Trochu mě to zarazilo, byla jsem zmatená, abych si odnesla opravdu ten správný časopis.  Čtu si v něm a moc se mi líbí básně o lásce. Většinou básně moc nečtu, ne že bych je neměla ráda, mám i plno básnických publikací, ale na básně musím  mít tu správnou náladu a atmosféru. Teprve potom je dokážu ocenit.  Moc se mi líbí hlavně pásmo, které připravil Jaroslav Oliverius a přebásnil Martin Pokorný.  Dám jen malinkou ukázku:  Ty, která žiješ uvnitř mě,  na svého sluhu zapomnělas.  Přijdou snad vniveč nářky mé? Já jsem teď v dáli, Ty však, drahá,  jsi obklopena lákadly,  jimž žena těžko odolává. Západní vánek na tvářích když ucítím, on zná mou touhu: jako by dech mé milé dých. V článku je krásný citát:  Láska přispívá ke zdokonalení lidské podstaty a vyrůstá ze souladu a spojení duší.  (Ibn Hazm)

Ráno pršelo. Samozřejmě jsem to zjistila až když jsem vyšla na zahradu. Měla jsem zpoždění a ještě hledat deštník. No paráda, autobus mi určitě ujede. Naštěstí mám nepořádnou dceru a její deštník byl hned u botníku. Hurá budu v suchu a autobus stihnu.  V práci nekonečná nuda, pořád jsem jenom přemýšlela o tom, co všechno potřebuji udělat doma.  Naštěstí jsem končila už ve tři a hurá domů. Dnes má náš kocour své první narozeniny. Dostal zvlášť dobrou mňamku. Pes musel dostat samozřejmě taky.  Narozeniny Navíc jsem se rozhodla, kašlat na práci a vzít psa na procházku. Nevím jestli je to specialita mojí Connie, ale jakmile je na obzoru velikánská kaluž, určitě v ní skončí. Takže navíc ještě následovala psí koupel.  Mám opravdu velmi chlupatého psího kamaráda a když se rozhodne otřepat je to skoro potopa. Proto jsem ještě musela vytírat. Prostě miláček.  Tak jsem si ještě udělala pizzu. Mňam a teď se konečně pustím do práce. Ach jo. 

napsala : Harper Lee nakladatelství. Maldá fronta překladatel: Markéta Mašková, Igor Hájek počet stran: 280 Kdybych měla zhodnotit knihu jedním slovem, řekla bych že je prostě kouzelná.  Jde o příběh odehrávající se v 30 letech 20 století. Pohledem malého děvčátka, Čipery, se podíváme na malé městečko Maycomb a jeho obyvatele. Její otec je právník. který se snaží sám vychovávat své děti. Snaží se jim vštípit základní principy slušnosti. Zasvěcuje je i do své práce. Když zastupuje černocha falešně obviněného ze znásilnění bílé dívky, jeho děti případ prožívají společně s ním. Autorka za svou knihu získala Pulitzerovu cenu. Vůbec se tomu nedivím. Na motivy knihy byl natočený i film, který získal v roce 1962 tři Oskary. Člověk žije příběhem společně s Čiperou a jejím bratrem. Dívá se na děj přes jejich čisté vnímání světa. Kniha je často zařazována i do povinné četby a to je moc dobře. Navíc v červenci by mělo vyjít pokračování, které měla autorka spoustu let jen t

Konečně jsem se dnes dostala k balíku na poště. Na knihy jsem se moc těšila a tak mě mrzelo, že jsem je neměla doma. A co mi přišlo? A ještě obě krásky spolu.  Paráda. Pokaždé, když mi přijde nová kniha, nemůžu se dočkat, až se do ní začtu. Je to jako bych mohla prožít další dobrodružství.  Dneska to už bohužel nestihnu, musím na pracovní pohovor. Tak mi držte palce. Moc o tu práci stojím. 

Dnes jsem se těšila, že pojedu na předpremiéru filmu do Prahy. Bohužel sedím doma a hlídám moje milované dítko. Zítra má odjíždět na školu v přírodě. No uvidíme jak to dopadne. Ach jo.

Tak jsem se zase zapojila do dalšího projektu. Jde o projekt  NAPIŠ MI. Tento projekt rozjela Klárka z blogu  World of little girl . Je pravda, že se do různých projektů zapojuji ráda, ale tenhle se mi opravdu hodně líbí.  Moc ráda dostávám klasické dopisy, a co si budeme povídat, v poslední době mi klasicky chodí nanejvíš účtenky. Proto se moc těším, že začnu dostávat poštu, na kterou se bude těšit. Sama ráda i dopisy posílám. Samozřejmě ručně psané. Zdá se mi to takové osobnější. Taky z rukopisu pisatele se dá hodně poznat.  Tak se moc těším, až mi dopis přijde. 

Protože jsem žena a protože kosmetiku používám, rozhodla jsem se pokusit se o recenze na kosmetiku.  Neříkám, že to bude něco super odborného. Bude to pro úplně obyčejné ženy a možná spíš než recenze to bude o mém názoru na jednotlivé produkty.  Jsem posedlá svými vlasy, takže určitě budu hodně psát o vlasové kosmetice.  Jen poprosím, buďte shovívaví. 

Můj názor na hydratační pleťový olej od Avonu Mám velice suchou pleť.  Přesto, že používám vždy hydratační kosmetiku, krémy na suchou pleť, moc se to nelepšilo. Na radu kamarádky jsem sáhla po tomto olejíčku.  Nemám ráda, když krémy nebo pleťová kosmetika výrazně voní, Přece jenom většina z nás používá parfém a není dobré, když se dvě vůně vzájemně ovlivňují. Tento pleťový olej, jemňounce příjemně voní, myslím si, že vůni už vždy budu mít spojenou se spánkem. Je to opravdu jemná, nevtíravá vůně. Je to olej a opravdu je hodně mastný, měl by se proto používat výhradně na noc před spaním, aby se stihl vstřebat do pokožky. Já jsem ho první týden používala i ráno. Moje pokožka to opravdu potřebovala a olej se vstřebal během chvilky. Před použitím makeupu jsem si navíc plet vysušila ubrouskem a nanesla klasický podkladový krém. Zhruba po týdnu používání, už jsem neměla potřebu olej používat i ráno a zůstal mi jen na noc.  Balení a obal se mi líbí, navíc je tam kapátko,

Je sobota, přítel je v práci a dcera je zalezlá u televize. Konečně mám volnou sobotu, jen musím uklidit a uvařit. A protože mám moc práce, hned ráno jsem si napsala seznam úkolů, které musím bezpodmínečně splnit. Mám hodně restů z uplynulých dnů a tak jsem vstávala na sobotu brzy. Nejprve samozřejmě úklid, pak jsem udělala dceři na oběd pizzu. Je to rychlovka a dceři moc chutná. Po krátké pauze u kafe s čokoládou jsem musela pokračovat. Zahrada taky nepočká, bylinky se krásně rostou, jahody kvetou a cukety už mi lezou z hlíny. Všechno vypleto, ještě zalít a je hotovo. Už je večer a opravdu jsem všechno nestihla. Ještě mě čeká papírování, ohledně kroužku, který vedu. Navíc se mám připravovat do školy a v pondělí jdu na pohovor kvůli práci. Mám rozečtenou knihu a ještě jsem nestihla přečíst denní normu. Vypadá to na večer s vínem a knihou. Všechny další povinnosti nechám na zítra.

napsala: Marissa Meyerová nakladatelství: Egmont přeložil: Jana Zejmanová počet stran: 192 Pokud knihu neznáte, neznáte ani spisovatelku, rozhodně vás zaujme obálka, je prostě nádherná. Zrcadlo, zrcadlo, pověz, kdo je v zemi zdejší nejhezčí a nejkrásnější. Jen přistup blíž a já ti vyjevím mé královny tajemství nejtemnější. O hrabivosti, pro níž krásti a zabíjeti se neštítila. O zlobě, z níž lámala vůli lidí. Však tragédií největší jest,  že činila tak z lásky, jak to bývá. A jestli můj příběh nepravdivý shledáš,  věz, že jsem pouhé zrcadlo. Lež neznám.  Jde o životní příběh Levany. Setkáváme se s ní jako s mladou dívkou, v okamžiku, kdy by měla oplakávat smrt svých rodičů. Jenže Levana žádný žal necítí. Možná už ani není schopna truchlit pro někoho, nebo nemá důvod truchlit. Matka a otec pro ní nic neznamenali. Jako druhorozená královská dcera byla vždy přehlížena. Měla vše, na co si jen vzpomněla, ale lásku ji nikdo neprokazoval. 

Sobota. Jsem tak ráda, že nemusím dnes do práce.  Je pravda, že doma mám práce dost a i když už je po obědě není konec. Musím ještě splnit deset úkolů z mého seznamu. Ano, napsala jsem si seznam. Měla jsem totiž velké plány a ještě teď nevěřím, že to všechno do večera stihnu.  Udělala jsem si přestávku. 

Tak konečně pátek. Den začal jako vždy v šest ráno. Vstávat, obléknout se a hurá na autobus. Jenomže, to co považuji za samozřejmé - autobus přijede - nemusí být tak zřejmé.  Stála jsem na zastávce a četla si knihu. Zabraná do děje, nevšímala jsem si okolí, dokud těsně přede mnou nezastavilo auto. To mě trochu probralo. Naštěstí bydlím na vesnici a tak mě lidé znají jako knihomolku. Když zjistili, že autobus nepojede, dohodli se, že pojedou hromadně autem. Když jsem na všeobecný rozruch nereagovala, mávli nade mnou rukou a teprve když předjeli s autem, zastavili se pro mě. Tímto moc děkuji sousedům, že mě nenechali na zastávce, asi bych tam stála ještě dlouho, než bych si všimla, že něco není v pořádku. 

Dnes 21.5.2015 Byla jsem celý den v práci. Jsem unavená a upracovaná. Nestihla jsem vůbec nic. Nejvíc mě mrzí, že na poště mám balík s knížkami a nemůžu se k nim dostat. Jediné pozitivum dnešního dne je kniha Bylo nebylo. Dost jsem se do ní začetla. Líbí se mi ten přechod z reality do pohádky. Kéž by to šlo i u mě, taky chci být dcera Sněhurky. No vlastně nechci, vyrůstat bez rodičů a bojovat se zlou královnou. No jo, moc dlouhý den.

Do tohoto projektu jsem se zapojila na výzvu  Rachel . Je to zajímavá myšlenka psát o svém dnu. Vlastně jak si žijeme? Takže jsem se rozhodla připojit. Budu psát každý den střípek ze svého života, co se stalo, co se nestalo, na co jsem myslela a samozřejmě co jsem četla. Dnes je středa 20.5.2015 Vstávám v 6:00 Vůbec se mi ráno nechtělo z postele, moje fenka bordercolie nemohla spát a celou noc mě budila. Vůbec jsem se nevyspala. Jedu do práce, dávám kafe a hurá pracovat.  V práci končím v 13:00. Každou středu vedu na základní škole dva kroužky pro děti.  První kroužek začíná 13.45 a mám tam dost dětí, takže jsem se obrnila trpělivostí a hurá za dětmi. Dneska jsme vyráběli sloní zubní pěnu.Trochu se nám to vymklo a pěna byla opravdu všude. Každopádně dětem se to líbilo.  Nevím jak budu zase vysvětlovat doma, od čeho mám zeleno-červené prsty - obarvené potravinářským barvivem. Pak jsem si to ještě zopakovala v druhém kroužku, jen s menším počtem dětí. Z

Byla jsem zase v knihovně. Já vím, chodím tam opravdu dost často. Potřebovala jsem několik knih do školy a samozřejmě jsem nemohla odejít bez knížek pro zábavu.  Příběh země jsem našla náhodou. Byla vystavená na poličce, jako zajímavá kniha. Chvilku jsem přemýšlela jestli si jí můžu půjčit, ale když se nikdo nedíval, vzala jsem ji.    Když píšu o knihách, měla bych začít i s trochou teorie.  Další zajímavá kniha o literatuře a autorech. Navíc jsem si půjčila Cress. Z měsíční kroniky jsem už četla Nejkrásnější a celkem mě to chytlo.Takže doplňuji sérii. Ještě jsem dostala knihy k recenzi a to Víc než láska od Jaroslavi Hofmanové. Z nakladatelství Kknihy.cz A ještě Procitnutí slečny Primové od Natalie Sanmartin Fenollera z nakladatelství Host. Moc se na všechny knihy těším, Jen kdybych nemusela chodit do práce a uklízet a vařit a...

Kvůli práci jsem se dostala na veletrh až dnes, v neděli. Moc mě to mrzelo, hlavně kvůli akcím, na které jsem se těšila.  Doma jsem slíbila, že knihy kupovat nebudu. Chtěla jsem hlavně časopis Host. Pro ten jsem si opravdu jela, ale bohužel jste mi ho vykoupili. Tedy vy, co jste byli na veletrhu v pátek a sobotu.  Ráno jsem nemohla dospat, jak jsem se těšila. Přece jenom se moc často někam  nedostanu, navíc jsem jela úplně sama, což mě sice trochu mrzelo, ale měla jsem cestou čas číst.  Vstávala jsem v šest ráno, chystala jsem se a jako správná ženská přemýšlela co si vezmu na sebe. Byl to boj - pohodlí, nebo krása. Nakonec jsem se přece jenom oblékla, nachystala si tašku, knížku a vyrazila.  Do Holešovic jsem dorazila bez větších problémů. Moc jsem se těšila. Pokud jste tedy potkaly hloupě se usmívajícího blázna, s knihou pod paží, byla jsem to já. První stánek na který jsem narazila byl nakladatelství Brána. Nebyla jsem na veletrhu ani minutu a už jse