Slávka Knihomolka

Další všední den. Je úterý, takže ráno musím brzy vstávat. Většinou to zvládám celkem dobře, ale dnes jsem se nemohla vyhrabat z peřiny. Protože jsem hrdou majitelkou borderkolie, hurá ještě se psem ven. Nechápu, kde ta moje potvůrka bere tolik energie. Musí na nás být ráno krásný pohled. Já, ještě nenalíčená se ploužím ještě spící ulicí a kolem mě se nadšeně prohání pes. Kdyby mi tak kousek energie přenechala, no nic. Honem domů a na autobus. V práci naštěstí ráno nebyl šéf. Nevím jestli to máte taky tak, ale když není v práci šéfík, všechno mi jde daleko líp. Ne, neflákám se, opravdu pracuji, ale je mi tak nějak volněji. V práci jsem si jako první samozřejmě uvařila kafe. Jsem závislá. Možná by mohli udělat skupinu anonymních kafařů. Hrdě bych vstala a prohlásila, jsem kafoholik (nebo možná kávoholik?)  Někdy si myslím, že bez této závislosti by mi bylo líp. Zdá se, že pokud si ráno nedám svou drogu, nefunguji. Dokážu všechno poplést, držím v ruce papír a během chvilky n

Heit Markus - Syn Jidášův Počet stran: 400 Překladatel: Svatava Kretkov Jde o druhý díl série Jidáš. Jako u každé série, je lepší číst je popořadě, ale pokud se  Vám dostane do ruky rovnou druhý díl, nic se neděje. V textu nejsou odkazy na díl první a do děje se začtete velmi dobře. Heit Markus Německý autor fantasy, science fiction a hororů. Příležitostně pracuje jako novinář. jeho knihy jsou velmi dobře přijímány. Největší úspěch zaznamenal s tetralogií ze světa trpaslíků. Kniha Syn Jidášův  se vrací k původnímu obrazu upírů. Jsou to v podstatě krvelačné bestie, které nemohou a většinou ani nechtějí svoji touhu po krvi lidí ovládat. Nejedná se o žádnou romantickou představu vampíra, které jsou v poslední době tak oblíbené (např.  Stníváni atd). Jde o životní příběh prastaré upírky Síi, která se po staletí snaží hlídat své potomky, aby se z nich nestaly bytosti jako je ona sama. V současné době se zapojila do života mladé matky a její dcery. Pomáhá jim a chrání je

Zase nemůžu spát. Je neděle, celý dům je ještě ponořen do snů a já tady bloumám. Vzbudila jsem Ferdu, mojí fretku. Moc se mu nechtělo, ale já jsem potvora a vím jak na něj. Když jsem vytáhla jeho oblíbenou dobrůtku, vystrčil hlavu z pelíšku. Hned, jak zjistil, že víc nedostane, zase zalezl a usnu. Vzbudila jsem psa. Tady jsem nemusela uplácet, stačila jí naděje, že možná se panička zbláznila a vezme jí ven. No asi i vezmu, jen si musí ještě chvilinku počkat. Tak upíjím zdravotní kafe, přemýšlím co chci dneska stihnout a hurá se psem ven. Možná, když budu mít štěstí, tak se vrátíme do spícího domu.

Tak hotovo a dočteno. Přidat popisek Tuhle knihu jsem četla trochu déle, než je u mě obvyklé. Navíc jsem se snažila si něco dohledat na internetu. Autor : Thomas Michael Keneally se narodil v roce 1935 v Austrálii, takže válku jako takovu  zná spíše z vyprávění a na tom postavil i tuto knihu.  Na základní škole jsme povinně shlédli film, který byl natočen podle knihy. Tenkrát se mi moc líbil. Teď už jsem ke knize přistupovala mnohem kritičtěji. V průběhu četby jsem se snažila trochu si ověřovat data a situace. Taky od těch dob mám víc znalostí této problematiky - i když rozhodně nejsem žádný expert.  Kniha byla vydána v roce 1982. Četla jsem reakce lidí na knížku a vesměs byly velmi pozitivní, nejen ke knize, ale i k panu Schindlerovi.  Kniha nás vrací do období 2.světové války, do doby plné hrůz, kdy se lidé snažili přežít i za cenu ztráty své lidskosti. V té době se přesto našlo pár jedinců, kteří se vzepřeli a i za cenu velkého rizika se snažili pomoci druhý

Podle mě, by měl být víkend mnohem delší. Dva dny volna opravdu nestačí na to, co by člověk chtěl stihnout. Už je neděle, pes by chtěl jít ještě ven, knížky nemám dočtené, nemám dodělanou přípravu do práce a to nemluvím o úklidu domu. Prostě je volno moc krátké. Nevím jak to máte vy, ale přes týden absolutně nestíhám. Potřebovala bych několik pomocnic. Jednu do práce, abych nebyla tak unavená. Druhou na venčení a cvičení se psem, třetí na úklid a vaření. Jen úkoly s dcerou bych zvládala sama. No vlastně, všechny svoje povinnosti mám určitým způsobem ráda. Jen mi někdy všechno přerůstá přes hlavu. Teď se navíc připravuji na přijímačky na VŠ. Mám už sice trochu víc let, než běžní studenti, ale co naplat, neučila jsem se jako mladá a tak to na stará kolena musím dohnat.  

Dnes jsem navštívila knihovnu. Musela jsem se hodně přemáhat, abych se vlezla do počtu maximálně povolených výpůjček. Už po cestě domů jsem si četla. Málem jsem zapomněla vystoupit na zastávce. Nevím jestli se Vám to taky stává, prostě, když čtu tak nevidím, neslyším a přejíždím zastávky. Nejhorší je, když se mi to stane večer, přejedu zastávku a zpátky mi dlouho nic nejede. Můj partner je z toho taky dost špatný. Měli jsme dokonce kdysi dohodu, že mi zavolá vždy pět minut předtím, než mám vystoupit. Pomáhalo to. Teď si nastavuji budík. Máte taky nějaké problémy spojené se čtením?

Začátek března. Venku nám sněží, oběd už je na plotně a tak mám trochu času. Všichni rekapitulují co všechno za poslední měsíc přečetli. Já jsem docela dost zaměstnaná a to nemyslím jenom práci. Proto čtu hlavně v autobuse, na zastávkách, ve frontách třeba na poště, v polední pauze a a v posteli před spaním. V únoru jsem se pustila do knížek nově vydaných, ale i těch starších. Prostě co mi zrovna přišlo pod ruku a na co jsem měla zrovna chuť. První: .    První jsem se pustila do fantasy Half Bad - Napůl zlý Od této autorky jsem ještě nic nečetla, byla jsem dost zvědavá. Samozřejmě jsem si dopředu přečetla nějaké recenze, abych tak trochu věděla do čeho jdu. Je to příběh ze současné Anglie. Konstatování v anotaci, že mezi lidmi žijí černí-zlí a bílý- hodní čarodějové se trochu s obsahem knihy neshoduje. Rozhodně se mi nezdáli bílý čarodějové hodní. V knize je popisováno mučení, šikanování a to vše ze strany bílých - těch hodných čarodějů. Naopak zlé vlastnosti černých čar